Salát z grilované zeleniny se sýrem halloumi

Duben je podle mě nejkrásnější měsíc v roce. Možná je to dáno tím, že mám v dubnu narozeniny, ale myslím, že i pro chudáky slavící v lednu musí být duben mnohem hezčí… To, jak naráz šeď několika posledních měsíců vystřídá plejáda barev a vůní (i když chápu, že ti, co se od dubna neobejdou bez balení Zyrtecu, až tak nadšení nejsou), jak se lidi na ulici naráz mnohem víc usmívají… A samozřejmě se otvírají zahrádky a pije se Aperol na Náplavce a víno v parku (možná proto se naráz všichni tak usmívají).

Ovšem krom mnohem více příležitostí dát si nějaký ten alkoholický drink pro mě duben taky znamená začátek nové zeleninové sezóny. Začíná to nenápadně výpravou na medvědí česnek, a pokračuje to širokou nabídkou jarního lupení, ředkviček a především! Především chřestu! Chřest naprosto miluju a ty krátké dva měsíce, kdy je v sezóně si jej snažím užít co nejvíc. Tak jak mám běžně v lednici vždy papriku a cuketu, tak mám od konce dubna do poloviny června v lednici vždy chřest. Mám raději zelený, trošku z lenosti (nemusí se loupat), ale hlavně proto, že mi vyhovuje intenzivnější, tak trochu hrášková chuť. Dřív byl v obchodech k nalezení spíš výjimečně, ale posledních pár let jej naštěstí mají skoro všude. Třikrát hurá!

Chřest jsem znala už od dětství (jen ten bílý), ale neznala jsem jej jako chřest. U nás to byl vždy špargl. Rostl u babičky na zahradě a dávali jsme ho do polévky. Většinou pořádně rozvařit, ostatně jako většinu zeleniny v mém dětství. Připravovat zeleninu dokřupava jen s minimální tepelnou úpravou jsem se naučila až v dospělosti a byl to pro mě velký objev. Do té doby lehce ambivalentní vztah k zelenině se změnil v lásku až za hrob.

Letošní první chřest jsem se rozhodla oslavit tímto krásným salátem. Pro někoho možná netradičně jsem chřest nevařila, ale grilovala. Jen lehce, dokřupava. 🙂 A k němu jsem ogrilovala ještě cuketu a brokolici a upekla rajčátka. Salát doplnil můj oblíbený sýr halloumi, taktéž ogrilovaný. No co vám budu povídat. Krása!

IMG_3767.jpg

Celý příspěvek

Nejlepší arašídové sušenky

Občas nosím dříví do lesa. To, že jsem dřív nosívala sladkosti do kanceláře, asi není nic zvláštního, ale já nosím sladkosti i do kulinářské školy nebo cukrárny. A víte, co je zajímavé? Vždycky se to sní… 🙂

Možná někomu připadá trochu nepochopitelné, že po celém dni vaření či pečení ve škole nebo v práci dojdu domů a vyloženě se těším, až upeču sušenky. Jenže to je tím, že jak ve škole, tak v cukrárně, jsme dělávali především ten typ přeslazených a načančaných francouzských dezertů plných želatiny a glukózy, které nejsou tak úplně můj styl. Samozřejmě proti gustu, žádný dišputát, může to být svým způsobem umění a takový dezert jednou za čas člověku určitě přinese pocit radosti a výjimečnosti. Jak jste si ale asi mohli podle receptů, které přidávám všimnout, já mám raději jednoduché a poctivé dezerty, většinou spíše méně sladké, zato plné přirozených ingrediencí a zajímavých chuťových kombinací. Zkrátka dezerty, co si na nic nehrají, protože nemusí.

Tyhle absolutně primitivní sušenky jsou přesně takové a milovníci arašídového másla (já!) z nich budou zcela nadšení (jsem!). Je to totiž v podstatě arašídové máslo ve tvaru sušenky. Prostě ty nejlepší a nejarašídovější arašídové sušenky, co jsem kdy měla. Poprvé jsem je pekla loni do školy a jen se po nich zaprášilo. Od té doby jsem je pak pekla ještě několikrát, protože mi zkrátka spolužáci nedali pokoj a pořád se ptali, kdy zase budou ty supr arašídové sušenky. :)IMG_3648 Celý příspěvek

Jak využít vydlabanou vanilku

Vanilka je hned po šafránu druhým nejdražším kořením na světě. Tento úžasný lusk je velmi ceněný nejen v gastronomii, ale i v kosmetickém průmyslu. Krom své omamné vůně má vanilka mnoho dalších vlastností, díky nimž je v kuchyni zcela nepostradatelná. Zmírňuje hořkost a naopak zdůrazňuje sladkost (proto se používá do čokolády) a je skvělým partnerem pro spoustu dalších koření, bylinek, ovoce, zeleniny, ale i pro mořské plody a ryby. Spojení vanilky a čokolády, mléčných výrobků, jahod či jablek je dobře známé, ale stejně tak dobře se vanilka hodí k tymiánu, fenyklu, rajčatům či mořským rybám a humrovi.

Proces zpracování vanilkových lusků trvá několik měsíců a má čtyři stádia. Nejdříve se teplem (v troubě či horké vodě) nastartuje enzymatický proces, následně se několik týdnů až měsíců lusky suší a „potí“ za vysoké teploty a vlhkosti v bednách vyložených látkou či vlnou a nakonec ještě několik měsíců lusky zrají v uzavřených bednách, kde získávají své charakteristické aroma a chuť.

Vanilka se navíc poměrně složitě pěstuje a z toho důvodu a taky díky výše popsanému zdlouhavému procesu zpracování, je velmi drahá. Je proto určitě žádoucí z lusku vytěžit maximum. Některé recepty využívají semínka i celý lusk (například krémy, ve kterých lusky vyvařujete), ale v jiných receptech se používají pouze semínka (třeba do těsta). Vydlabaný lusk ale určitě nikdy nevyhazujte, je mnoho způsobů, jak jej využít. A o několika způsobech využití vydlabaných vanilkových lusků si v dnešním článku povíme. Využití prázdných lusků se můžeme rozdělit do dvou kategorií, na vaření a tzv. do špajzu.

Co se vaření týče, je to celkem jednoduché, tam, kde recept vyžaduje celý vanilkový lusk a vaří se tekutina s vyškrábnutými semínky i celým luskem, můžete klidně místo jednoho celého lusku použít dva až tři vyškrábnuté a tekutinu nechat povařit o trochu déle. Konkrétně jakýkoliv žloutkový krém (crème pat nebo crème anglaise), základ na zmrzlinu, smetana na panna cottu nebo crème brûlée, karamelová omáčka, nebo třeba pošírování ovoce, tam všude můžete použít místo celého lusk vydlabaný. Můžete jej přihodit i do rajčatové omáčky nebo do másla, ve kterém restujete rybu či krevety. Možností je opravdu mnoho…

Kategorii „do špajzu“ si probereme trošku podrobněji. Mám pro vás hned několik tipů, jak vanilku využít. Tyto výrobky vylepší vaše vaření, ale zároveň jsou to i moc pěkné vlastnoručně vyrobené dárky. A je to navíc všechno úplně jednoduché!

IMG_3692.jpg

Celý příspěvek

Krémová houbová polévka s rozmarýnem

Jsem velmi nadšený houbař. Ale zároveň jsem taky totální houbař smolař a úspěšnou lesní výpravu jsem zažila snad jen jednou, možná dvakrát. Břeclav sice není vyloženě houbařský ráj, ale to není jen tím. Můžete si být jistí, že pokud se chystám do Chřibů nebo na Vysočinu, kde se celé léto houby sbírají kosou do prádelních košů, tak týden před mou návštěvou přijdou katastrofální sucha a v době mé dovolené tam neroste ani prašivka. A já mám přitom houby tak ráda! Jedno z mých největších dětských potěšení na návštěvách u babičky a dědečka v Hradišti bývaly sklenky zavařených hříbků ve spíži. To bych si tak dala! Jenže mně se ještě nikdy nepodařilo nasbírat tolik hub, aby mělo smysl je zavařovat. Většinou je to tak na jednu smutnou smaženici. Ale stále to nevzdávám a doufám, že jednou se to povede. Případně, pokud někdy nasbíráte tolik hříbků, že nebudete vědět co s nimi, myslete na mě. Nějaká sladká odměna vás jistojistě nemine. 😉

V práci jednou na houbaření nějak přišla řeč a kolegyně mi vyprávěla, jak loni nacházela tolik hub, že už ani nevěděla, co s nimi. Tiše (no, ne až tak tiše) jsem záviděla a vnucovala se, že teda letos budu chodit s ní. Ale nevím, jestli jí to mám udělat a své houbařské prokletí přenést i na ni. 😀

Vypadala jsem ale asi tak smutně, že mi nejhodnější Míša alespoň pro útěchu donesla pytlík sušených hub. Tolik radosti!

Hned jsem dostala chuť na houbovou polévku. Rozhodla jsem se pro krémovou variaci ovoněnou rozmarýnem. Recept je úplně jednoduchý a nezabere dlouho. Nezahušťuju moukou, žampiony a créme fraîche se postarají o krásnou konzistenci. A jde to i vegansky nebo chcete-li bezmléčně, pokud mléčné výrobky nejíte. Žampiony jednoduše orestujte na oleji a společně se sušenými hříbky namočte i velkou hrst kešu ořechů a vařte pak vše společně. Vynechte créme fraîche a nakonec rozmixujte. Budete ale potřebovat opravdu výkonný mixér, případně po rozmixování polévku ještě propasírujte.IMG_3555 Celý příspěvek

Buchtičky s krémem

Když jsem byla malá, byla jsem strašně vybíravá. Nepozřela jsem například věci, u nichž jsem nedokázala určit jednotlivé ingredience a které byly tak nějak podezřelé. Pomazánky nebo lahůdkové saláty, no fuj… Nebo tučné maso. Nebo mleté maso. Vařené maso. Omáčky (hlavně křenovka, koprovka, rajská a ano, i svíčková). Nebo vařená mrkev a vůbec kořenová zelenina. Se zeleninou všeobecně jsem problém neměla, až na nechutné převařené úpravy jako fazolky na smetaně nebo (u)dušená růžičková kapusta. I cuketu, která mi teď v lednici prakticky nikdy nechybí, mi na dlouhé roky zprotivily cuketové řízky (taky se u vás cuketa sbírala až v době, kdy měla velikost dýně?). Ovoce jsem naopak od dětství milovala a když dozrávaly třešně a jahody, nemohla jsem se dočkat, až si pořádně narvu pupík.

Možná jsem ovoce tak milovala, proto, že je sladké. Se sladkým jsem totiž měla v dětství spíš opačný problém. Sladké bych mohla jíst od rána do večera a nebylo snad nic sladkého, co bych nejedla. Asi jediná jídla, na které jsem se ve školní jídelně opravdu těšívala, bývala právě sladká jídla. Žemlovka, ovocné knedlíky, palačinky, buchtičky s krémem… Někomu to možná nepřijde jako opravdové jídlo, mně už dnes vlastně taky ne, ale že bych v osmi letech přemýšlela o nutričních hodnotách, obsahu vlákniny či dostatečném množství zeleniny v mé stravě, to fakt né. Tehdy mělo jídlo jediné kritérium: chutná vs. nechutná. Od školních let ovšem uplynulo mnoho času, začala jsem se víc zabývat zdravou stravou a hlavně bydlím už přes 10 let sama a vařit sama pro sebe ovocné knedlíky nebo žemlovku se mi prostě nikdy nechtělo. A tak se tak nějak stalo, že jsem sladký oběd neměla už opravdu hódně dlouho…

Až když jsme nedávno v práci dělali buchtičky, dostala jsem na ně najednou hroznou chuť. Mou slabost pro kynuté těsto jsem už tady zmiňovala, a když se k tomu přidá ještě poctivý žloutkový krém, tak se jen těžko odolává. A já taky neodolala a toto nostalgické, vanilkou a dětstvím vonící jídlo jsem si doma připravila.  IMG_3614

Celý příspěvek