Čokoládové sušenky s lískovými oříšky

Můj život se točí kolem jídla. Začalo to nenápadně. Docela ráda jsem pekla, občas jsem si koupila nějakou kuchařku v Levných knihách a ráda jsem sledovala kuchařské show Jamieho Olivera. Kdo taky ne? 🙂 Postupně se mi to ale jaksi začalo vymykat z rukou a z koníčku se stala tak trochu obsese. K Vánocům i narozeninám jsem si přála kuchyňské roboty a nože či další a další kuchařky. Na dovolených jsem se zabývala hlavně tím, kde se najíst a jaký si koupit jedlý suvenýr. Když jsem měla příležitost, plánovala jsem akce, kde jsem toho mohla co nejvíc uvařit a upéct. Sice jsem si toho většinou naplánovala tak moc, že jsem si říkala, jestli to vůbec mám zapotřebí a proč se dobrovolně tak stresuju, ale pak při pozorování spokojených strávníků došla k závěru, že ano. Mám to zapotřebí. 🙂 Ze stejného důvodu jsem možná dva roky po sobě pekla přes 50 kilo cukroví.

Po dalším dobrovolném stresu a zároveň jednom z nejlepších období mého života, devíti měsících na Cordon Bleu, se z mého koníčku a obsese nakonec stala i práce. A tak se jídlem nezabývám už jen ve svém volném čase, ale zabývám se jím i 14 hodin denně v práci… A miluju to! Dny, kdy jsem v restauraci, samozřejmě nestíhám nic moc jiného, možná tak sprchu a několik málo hodin spánku. Ale i v mých volných dnech většinou hlavně vymýšlím recepty, scházím se s kamarády na jídlo nebo vařím či peču a píšu tento blog. Do toho si občas zacvičím a nebo se zajdu projít po Praze… Je to sice poněkud monotematické, přiznávám, ale tak to v současnosti prostě je a já jsem šťastná. 🙂IMG_3733.jpg

Celý příspěvek

Čokoládové bezlepkové bábovičky

Už jsem s tím Ottolenghim trochu otravná, já vím, ale já to tušila už v momentě, kdy jsem si kuchařku Sweet koupila v jeho bistru v Belgravii a poprvé si ji prolistovala. Ještě ten večer jsem si větší polovinu receptů označila k vyzkoušení a postupně se knihou opravdu propékám. Lehce upravuju, sem tam uberu cukr či změním omáčku či jiný doplněk, ale jako inspirace je kniha opravdu k nezaplacení. Myslím, že ještě pár měsíců a bude řádně ohmataná a opatlaná čokoládou.

IMG_3880 Celý příspěvek

Pomerančový koláč s mandlemi a pistáciemi

Z mé poměrně rozsáhlé sbírky kuchařek mám několik oblíbených, po kterých pro inspiraci sahám častěji, než po ostatních. Co se sladkostí týče, krom již několikrát zmiňované Sweet od Ottolenhiho je to i několik „zdravých“ kuchařek, mimo jiné jedna s trošku pitomým názvem Love, Bake, Nourish (Miluj, peč, vyživuj). Dovezla jsem si ji z Londýna a baví mě na ní, že jsou v ní recepty sice zdravější, ale nevyhýbající se žádným přirozeným potravinám. Na většině alternativních kuchařek mě totiž odradí, že se hned v úvodu dozvím, že lepek/ mléčné výrobky/ jakýkoliv cukr jsou naprosté zlo. Taky jsem si tím obdobím prošla, ale dnes už nějak nechápu, proč by dezert z celozrnné mouky, medu a kvalitního másla byl pro tělo horší než dezert z půl kila ořechů, kokosového oleje a datlí. Ale to je vedlejší. Dnes jsme tu proto, abychom si něco dobrého upekli, ne abych vzdychala nad nesmyslností nejrůznějších diet.IMG_3856

Celý příspěvek

Kořeněné ořechové řezy

I tato buchtička spadá do kategorie „co jsem nesla spolužákům či do práce“. Konkrétně jsem ji nesla jednou spolužákům a nedávno pak do práce. 🙂

Vždycky mě hrozně bavily buchty tohoto typu, kdy se polovina těsta použije jako spodní vrstva a druhá polovina se pak smíchá s něčím navíc a použije se jako druhá vrstva. To je přece tak mazané!

Není to žádná vysoká gastronomie, ale je to strašně dobré, jednoduché a je to vlastně krom supr dezertu i relativně zdravá snídaně. Celozrnná mouka, třtinový cukr a javorový sirup, oříšky plné zdravých tuků a řecký jogurt jako bonus. Máslo je mléčný výrobek, ty jsou přece zdravé, takže taky cajk. Dejte si k tomu nějaké ovoce a bude vám fajn celé dopoledne. 😉

Upečte ji rychle, než začne jahodová sezóna, protože za chvíli už bude chuť jen na nepečené cheesecaky a ovocné bublaniny… 🙂

img_3698.jpg Celý příspěvek

Nejlepší arašídové sušenky

Občas nosím dříví do lesa. To, že jsem dřív nosívala sladkosti do kanceláře, asi není nic zvláštního, ale já nosím sladkosti i do kulinářské školy nebo cukrárny. A víte, co je zajímavé? Vždycky se to sní… 🙂

Možná někomu připadá trochu nepochopitelné, že po celém dni vaření či pečení ve škole nebo v práci dojdu domů a vyloženě se těším, až upeču sušenky. Jenže to je tím, že jak ve škole, tak v cukrárně, jsme dělávali především ten typ přeslazených a načančaných francouzských dezertů plných želatiny a glukózy, které nejsou tak úplně můj styl. Samozřejmě proti gustu, žádný dišputát, může to být svým způsobem umění a takový dezert jednou za čas člověku určitě přinese pocit radosti a výjimečnosti. Jak jste si ale asi mohli podle receptů, které přidávám všimnout, já mám raději jednoduché a poctivé dezerty, většinou spíše méně sladké, zato plné přirozených ingrediencí a zajímavých chuťových kombinací. Zkrátka dezerty, co si na nic nehrají, protože nemusí.

Tyhle absolutně primitivní sušenky jsou přesně takové a milovníci arašídového másla (já!) z nich budou zcela nadšení (jsem!). Je to totiž v podstatě arašídové máslo ve tvaru sušenky. Prostě ty nejlepší a nejarašídovější arašídové sušenky, co jsem kdy měla. Poprvé jsem je pekla loni do školy a jen se po nich zaprášilo. Od té doby jsem je pak pekla ještě několikrát, protože mi zkrátka spolužáci nedali pokoj a pořád se ptali, kdy zase budou ty supr arašídové sušenky. :)IMG_3648 Celý příspěvek

Buchtičky s krémem

Když jsem byla malá, byla jsem strašně vybíravá. Nepozřela jsem například věci, u nichž jsem nedokázala určit jednotlivé ingredience a které byly tak nějak podezřelé. Pomazánky nebo lahůdkové saláty, no fuj… Nebo tučné maso. Nebo mleté maso. Vařené maso. Omáčky (hlavně křenovka, koprovka, rajská a ano, i svíčková). Nebo vařená mrkev a vůbec kořenová zelenina. Se zeleninou všeobecně jsem problém neměla, až na nechutné převařené úpravy jako fazolky na smetaně nebo (u)dušená růžičková kapusta. I cuketu, která mi teď v lednici prakticky nikdy nechybí, mi na dlouhé roky zprotivily cuketové řízky (taky se u vás cuketa sbírala až v době, kdy měla velikost dýně?). Ovoce jsem naopak od dětství milovala a když dozrávaly třešně a jahody, nemohla jsem se dočkat, až si pořádně narvu pupík.

Možná jsem ovoce tak milovala, proto, že je sladké. Se sladkým jsem totiž měla v dětství spíš opačný problém. Sladké bych mohla jíst od rána do večera a nebylo snad nic sladkého, co bych nejedla. Asi jediná jídla, na které jsem se ve školní jídelně opravdu těšívala, bývala právě sladká jídla. Žemlovka, ovocné knedlíky, palačinky, buchtičky s krémem… Někomu to možná nepřijde jako opravdové jídlo, mně už dnes vlastně taky ne, ale že bych v osmi letech přemýšlela o nutričních hodnotách, obsahu vlákniny či dostatečném množství zeleniny v mé stravě, to fakt né. Tehdy mělo jídlo jediné kritérium: chutná vs. nechutná. Od školních let ovšem uplynulo mnoho času, začala jsem se víc zabývat zdravou stravou a hlavně bydlím už přes 10 let sama a vařit sama pro sebe ovocné knedlíky nebo žemlovku se mi prostě nikdy nechtělo. A tak se tak nějak stalo, že jsem sladký oběd neměla už opravdu hódně dlouho…

Až když jsme nedávno v práci dělali buchtičky, dostala jsem na ně najednou hroznou chuť. Mou slabost pro kynuté těsto jsem už tady zmiňovala, a když se k tomu přidá ještě poctivý žloutkový krém, tak se jen těžko odolává. A já taky neodolala a toto nostalgické, vanilkou a dětstvím vonící jídlo jsem si doma připravila.  IMG_3614

Celý příspěvek

Banánové bábovičky s karamelovým sosíkem

Odpusť, otče, zhřešila jsem. Po krásné formě na bábovku, jsem už podruhé v obchodě Potten&Pannen neodolala a koupila jsem si od Nordic Ware i formu na minibábovičky. Nemám to sice už kam dávat a ani to není úplně nejlevnější, ale když ono je to tak ňuňu…

Hned po příchodu domů jsem začala přemýšlet, co upeču, protože takové formičky prostě nemůžou zahálet v kredenci. Mrkla jsem se opět do kuchařky Sweet od Ottolenghiho (více o něm v předchozím článku) a mezi svými založenými recepty objevila i banánové rumové bábovičky s karamelovou omáčkou. Hmm, to vůbec neznělo špatně. Navíc, v košíku na ovoce se mi smutně krčili přesně tři přezrálé banány, které si recept vyžadoval. Náhoda? Nemyslím si…

IMG_3602.jpg

Celý příspěvek

Ovesné sušenky s mandlemi a brusinkami

Mám docela rozsáhlou sbírku kuchařek. Určitě přes 500 kousků. Londýn byl pro tuto mou sběratelskou vášeň celkem náročný, jak finančně, tak prostorově. Po deseti měsících jsem si jich domů odvážela asi sto třicet. Přesto, že mám občas trochu výčitky svědomí, ta radost, když si domů přinesu nový kousek, prolistovávám a označuju si, co musím vyzkoušet (ani pět životů by mi nestačilo na vyzkoušení všeho, co jsem si už v kuchařkách označila), ta radost mi za to prostě stojí.

Jedny z nejhezčích a mých nejoblíbenějších kuchařek jsou kuchařky Yotama Ottolenghiho. Stejně jako já absolvoval londýnskou Le Cordon Bleu a po nějaké době si spolu se svým kolegou Samim Tamimim založil parádní stylové bistro v Notting Hillu. Získali obrovskou popularitu, postupně vznikla síť a Ottolenghiho bistra a restaurace nyní najdete na několika místech v Londýně. Charakteristické je jejich kouzlení se zeleninou, připravují jedny z nejkreativnějších a chuťově nejzajímavějších salátů. Ale hned vedle salátového stolu stojí snad ještě lákavější stůl s krásnými a dekadentními dezerty. Tomu se říká rovnováha… 😉

Mám všechny Ottolenghiho kuchařky (jaký div) a když jsem ještě v Londýně zjistila, že vydává šestou, zaměřenou čistě na sladkosti a nazvanou jednoduše Sweet, vypravila jsem se hned první volný den do jednoho z bister si ji koupit. Měli je samozřejmě i v knihkupectvích, ale takto jsem mohla koupi kuchařky spojit i s procházkou a obědem. A navíc ji mám podepsanou. 🙂 Ach, jak mi Londýn občas chybí…

Hned po přinesení domů jsem si v kuchařce označila asi padesát receptů na vyzkoušení a mezi nimi i jedny sušenky s mou oblíbenou kombinací brusinek, mandlí, pomeranče a bílé čokolády. Nakonec jsem nepekla přesně podle receptu, jen jsem se inspirovala a trochu si ho upravila, zjednodušila a „ozdravila“ (uberu trochu másla a vyměním bílý cukr a mouku za třtinový a špaldovku a hned mám dojem, že můžu sníst o sušenku víc). A je to fakt moc dobrý, potvrzeno i novými kolegy v práci. A to pracuju v cukrárně. 😀

Pokud vynecháte potření čokoládou, budou tyto sušenky vážně i docela zdravé, málo sladké a taky rychlejší. Ale zase… pokud můžete něco potřít čokoládou, tak proč to nepotřít čokoládou?

IMG_3504 Celý příspěvek

Skořicová babka

Mám hrozně ráda sladké kynuté těsto. Sice se k němu až tak často neodhodlám, ale když už buchty, briošky, rolky či třeba vánočku peču, neuvěřitelně si užívám nádhernou vůni linoucí se z trouby a napjatě čekám, až pečivo vytáhnu a budu moct „zakrojit“. Čas, po který musí upečené kynuté těsto chladnout, aby se po rozkrojení nesrazilo, je někdy až mučivě dlouhý…

Tuto skořicovou babku jsem pekla už několikrát a je to jedno z nejlepších kynutých těst, které znám. Vláčným máslovým a na jazyku se rozplývajícím těstem se linou cestičky slaďoučké skořicové náplně a každé sousto je prostě a jednoduše blaho. Používám z poloviny špaldovou celozrnnou mouku, díky níž má těsto zajímavější, lehce oříškovou chuť. Třtinový cukr je nejlepší trošku jemnější, pokud máte nějaký hodně hrubý, je dobré ho do náplně trošku namlít v robotu. Pokud jste extra mlsní a máte rádi, když vám v dezertu něco křupe, můžete náplň ještě navíc posypat nasekanými ořechy, třeba vlašskými či pekanovými. Nebo můžete použít úplně jinou náplň, třeba čokoládovou s mandlemi, lískovými či pekanovými ořechy (nebo, pst, nutellu), ale třeba i makovou nebo ořechovou jako do buchet. Skořicová je ale nejlepší. 🙂

Tento recept je na velmi malý chlebíček, do formy zhruba 10x20cm, pokud máte velkou chlebíčkovou formu, množství klidně zdvojnásobte. Určitě se sní. 😉IMG_3471 Celý příspěvek

Paris Brest

O tom, co je to praline a jak jej připravit doma jsme si povídali v minulém článku a hned si taky ukážeme recept, kde tuto lahodnou pastu ze zkaramelizovaných oříšků využijeme. Paris Brest je vlastně taková francouzská verze věnečků. Odpalované těsto okrouhlého tvaru sypané oříšky a plněné božským praline krémem.

IMG_3422

Celý příspěvek