Tvarohový dort s jahodami a bílou čokoládou ala Fraisier

Nebudu vám lhát, tento dort má s Fraisierem společné pouze ty jahody. Korpus je jiný, krém je jiný a ani jsem jej nezdobila marcipánem. Fraisier je tradiční francouzský jahodový dort a skládá se z genoise piškotu (jednoduchý piškot ze šlehaných vajec s minimem tuku) a krému musseline (cukrářský krém obohacený máslem). Ve škole jsme jej samozřejmě dělali a dokonce byl jeden z potenciálních zkouškových dortů v Intermediate.

Jahody po obvodu vypadají moc pěkně, ale já měla tentokrát chuť vytvořit něco lehčího, ideálně nepečeného. K jahodám se skvěle hodí bílá čokoláda a tak jsem nakonec vymyslela tento svěží tvarohový dortík. Není to nic složitého, hotový je za necelou hodinku a jediné, na co musíte dát opravdu dobrý pozor je pravidelné vyskládání jahod po obvodu a pečlivé vyplnění mezer mezi nimi krémem.IMG_3964.jpg

Celý příspěvek

Borůvkový koláč s mandlemi a kokosem

Z druhé předpracovní návštěvy Náplavky jsem si opět odnesla košíček borůvek. A aby se mi ten tvarohový koláč s drobenkou neomrzel (je to sice vysoce nepravděpodobné, ale riskovat to nehodlám), tak jsem se tentokrát rozhodla vyzkoušet jiný recept. Zamyslela jsem se nad kombinací chutí a co se k borůvkám hodí a hned mě napadly mandle, kokos a citron. Mandle jsou jemné a těstu dodají spíše vláčnost, než výraznou chuť, o tu se ovšem postará citron v kombinaci s kokosem. Ani tentokrát jsem se ale nevzdala drobenky, ta je k borůvkám prostě dokonalá. Ostatně drobenka vylepší takřka cokoliv. 🙂IMG_3940

Celý příspěvek

Borůvkový drobenkový koláč s tvarohem

Nedávno jsem šla v sobotu do práce. Souhlasím, zní to hrozně… 😀 Ale jak se v angličtině říká, every cloud has a silver lining. Nechodím do práce na 7, ale na 10 a to má tu výhodu, že jsem mohla vystoupit na Karláku a zajít se mrknout na Náplavku. Nebyla jsem tam už ani nepamatuju, pořád mi to jaksi nevychází a vzhledem k mému pracovnímu rozvrhu to vypadá, že tyto předpracovní rychlonávštěvy budou na dlouhou dobu jedinou možností. Ale to neva, i za půl hoďky se dá utratit spousta peněz za sezónní ovoce a zeleninu a sýry. A i sklenka frizzante se stihne. Ale to pšt… 😉

Trhem jsem si pomalu prošla od začátku až do konce a hned jsem věděla, že musím mít borůvky a hříbky (já bych fakt chtěla zajít na houby, ale krom toho, že nemám kdy, stejně,  bez jakéhokoliv přehnaného pesimismu, vím, že nic nenajdu…). Na co jsem využila hříbky, se dozvíte v některém z dalších článků. Ale co podniknout s prvními letošními opravdovými borůvkami, to byla naprosto jednoznačná volba. Drobenkový koláč s tvarohem. Je to jeden z mých nejoblíbenějších koláčů a krátká sezóna lesních borůvek zkrátka nepotřebuje žádné experimenty. Drobenka vylepší prakticky cokoliv a jemný tvaroh se s nakyslými borůvkami krásně doplňuje. Přidala jsem trochu vanilky a skořice a ta vůně linoucí se z trouby byla absolutně neodolatelná…IMG_3920

Celý příspěvek

Čokoládové sušenky s lískovými oříšky

Můj život se točí kolem jídla. Začalo to nenápadně. Docela ráda jsem pekla, občas jsem si koupila nějakou kuchařku v Levných knihách a ráda jsem sledovala kuchařské show Jamieho Olivera. Kdo taky ne? 🙂 Postupně se mi to ale jaksi začalo vymykat z rukou a z koníčku se stala tak trochu obsese. K Vánocům i narozeninám jsem si přála kuchyňské roboty a nože či další a další kuchařky. Na dovolených jsem se zabývala hlavně tím, kde se najíst a jaký si koupit jedlý suvenýr. Když jsem měla příležitost, plánovala jsem akce, kde jsem toho mohla co nejvíc uvařit a upéct. Sice jsem si toho většinou naplánovala tak moc, že jsem si říkala, jestli to vůbec mám zapotřebí a proč se dobrovolně tak stresuju, ale pak při pozorování spokojených strávníků došla k závěru, že ano. Mám to zapotřebí. 🙂 Ze stejného důvodu jsem možná dva roky po sobě pekla přes 50 kilo cukroví.

Po dalším dobrovolném stresu a zároveň jednom z nejlepších období mého života, devíti měsících na Cordon Bleu, se z mého koníčku a obsese nakonec stala i práce. A tak se jídlem nezabývám už jen ve svém volném čase, ale zabývám se jím i 14 hodin denně v práci… A miluju to! Dny, kdy jsem v restauraci, samozřejmě nestíhám nic moc jiného, možná tak sprchu a několik málo hodin spánku. Ale i v mých volných dnech většinou hlavně vymýšlím recepty, scházím se s kamarády na jídlo nebo vařím či peču a píšu tento blog. Do toho si občas zacvičím a nebo se zajdu projít po Praze… Je to sice poněkud monotematické, přiznávám, ale tak to v současnosti prostě je a já jsem šťastná. 🙂IMG_3733.jpg

Celý příspěvek

Čokoládové bezlepkové bábovičky

Už jsem s tím Ottolenghim trochu otravná, já vím, ale já to tušila už v momentě, kdy jsem si kuchařku Sweet koupila v jeho bistru v Belgravii a poprvé si ji prolistovala. Ještě ten večer jsem si větší polovinu receptů označila k vyzkoušení a postupně se knihou opravdu propékám. Lehce upravuju, sem tam uberu cukr či změním omáčku či jiný doplněk, ale jako inspirace je kniha opravdu k nezaplacení. Myslím, že ještě pár měsíců a bude řádně ohmataná a opatlaná čokoládou.

IMG_3880 Celý příspěvek

Pomerančový koláč s mandlemi a pistáciemi

Z mé poměrně rozsáhlé sbírky kuchařek mám několik oblíbených, po kterých pro inspiraci sahám častěji, než po ostatních. Co se sladkostí týče, krom již několikrát zmiňované Sweet od Ottolenhiho je to i několik „zdravých“ kuchařek, mimo jiné jedna s trošku pitomým názvem Love, Bake, Nourish (Miluj, peč, vyživuj). Dovezla jsem si ji z Londýna a baví mě na ní, že jsou v ní recepty sice zdravější, ale nevyhýbající se žádným přirozeným potravinám. Na většině alternativních kuchařek mě totiž odradí, že se hned v úvodu dozvím, že lepek/ mléčné výrobky/ jakýkoliv cukr jsou naprosté zlo. Taky jsem si tím obdobím prošla, ale dnes už nějak nechápu, proč by dezert z celozrnné mouky, medu a kvalitního másla byl pro tělo horší než dezert z půl kila ořechů, kokosového oleje a datlí. Ale to je vedlejší. Dnes jsme tu proto, abychom si něco dobrého upekli, ne abych vzdychala nad nesmyslností nejrůznějších diet.IMG_3856

Celý příspěvek

Kořeněné ořechové řezy

I tato buchtička spadá do kategorie „co jsem nesla spolužákům či do práce“. Konkrétně jsem ji nesla jednou spolužákům a nedávno pak do práce. 🙂

Vždycky mě hrozně bavily buchty tohoto typu, kdy se polovina těsta použije jako spodní vrstva a druhá polovina se pak smíchá s něčím navíc a použije se jako druhá vrstva. To je přece tak mazané!

Není to žádná vysoká gastronomie, ale je to strašně dobré, jednoduché a je to vlastně krom supr dezertu i relativně zdravá snídaně. Celozrnná mouka, třtinový cukr a javorový sirup, oříšky plné zdravých tuků a řecký jogurt jako bonus. Máslo je mléčný výrobek, ty jsou přece zdravé, takže taky cajk. Dejte si k tomu nějaké ovoce a bude vám fajn celé dopoledne. 😉

Upečte ji rychle, než začne jahodová sezóna, protože za chvíli už bude chuť jen na nepečené cheesecaky a ovocné bublaniny… 🙂

img_3698.jpg Celý příspěvek

Nejlepší arašídové sušenky

Občas nosím dříví do lesa. To, že jsem dřív nosívala sladkosti do kanceláře, asi není nic zvláštního, ale já nosím sladkosti i do kulinářské školy nebo cukrárny. A víte, co je zajímavé? Vždycky se to sní… 🙂

Možná někomu připadá trochu nepochopitelné, že po celém dni vaření či pečení ve škole nebo v práci dojdu domů a vyloženě se těším, až upeču sušenky. Jenže to je tím, že jak ve škole, tak v cukrárně, jsme dělávali především ten typ přeslazených a načančaných francouzských dezertů plných želatiny a glukózy, které nejsou tak úplně můj styl. Samozřejmě proti gustu, žádný dišputát, může to být svým způsobem umění a takový dezert jednou za čas člověku určitě přinese pocit radosti a výjimečnosti. Jak jste si ale asi mohli podle receptů, které přidávám všimnout, já mám raději jednoduché a poctivé dezerty, většinou spíše méně sladké, zato plné přirozených ingrediencí a zajímavých chuťových kombinací. Zkrátka dezerty, co si na nic nehrají, protože nemusí.

Tyhle absolutně primitivní sušenky jsou přesně takové a milovníci arašídového másla (já!) z nich budou zcela nadšení (jsem!). Je to totiž v podstatě arašídové máslo ve tvaru sušenky. Prostě ty nejlepší a nejarašídovější arašídové sušenky, co jsem kdy měla. Poprvé jsem je pekla loni do školy a jen se po nich zaprášilo. Od té doby jsem je pak pekla ještě několikrát, protože mi zkrátka spolužáci nedali pokoj a pořád se ptali, kdy zase budou ty supr arašídové sušenky. :)IMG_3648 Celý příspěvek

Buchtičky s krémem

Když jsem byla malá, byla jsem strašně vybíravá. Nepozřela jsem například věci, u nichž jsem nedokázala určit jednotlivé ingredience a které byly tak nějak podezřelé. Pomazánky nebo lahůdkové saláty, no fuj… Nebo tučné maso. Nebo mleté maso. Vařené maso. Omáčky (hlavně křenovka, koprovka, rajská a ano, i svíčková). Nebo vařená mrkev a vůbec kořenová zelenina. Se zeleninou všeobecně jsem problém neměla, až na nechutné převařené úpravy jako fazolky na smetaně nebo (u)dušená růžičková kapusta. I cuketu, která mi teď v lednici prakticky nikdy nechybí, mi na dlouhé roky zprotivily cuketové řízky (taky se u vás cuketa sbírala až v době, kdy měla velikost dýně?). Ovoce jsem naopak od dětství milovala a když dozrávaly třešně a jahody, nemohla jsem se dočkat, až si pořádně narvu pupík.

Možná jsem ovoce tak milovala, proto, že je sladké. Se sladkým jsem totiž měla v dětství spíš opačný problém. Sladké bych mohla jíst od rána do večera a nebylo snad nic sladkého, co bych nejedla. Asi jediná jídla, na které jsem se ve školní jídelně opravdu těšívala, bývala právě sladká jídla. Žemlovka, ovocné knedlíky, palačinky, buchtičky s krémem… Někomu to možná nepřijde jako opravdové jídlo, mně už dnes vlastně taky ne, ale že bych v osmi letech přemýšlela o nutričních hodnotách, obsahu vlákniny či dostatečném množství zeleniny v mé stravě, to fakt né. Tehdy mělo jídlo jediné kritérium: chutná vs. nechutná. Od školních let ovšem uplynulo mnoho času, začala jsem se víc zabývat zdravou stravou a hlavně bydlím už přes 10 let sama a vařit sama pro sebe ovocné knedlíky nebo žemlovku se mi prostě nikdy nechtělo. A tak se tak nějak stalo, že jsem sladký oběd neměla už opravdu hódně dlouho…

Až když jsme nedávno v práci dělali buchtičky, dostala jsem na ně najednou hroznou chuť. Mou slabost pro kynuté těsto jsem už tady zmiňovala, a když se k tomu přidá ještě poctivý žloutkový krém, tak se jen těžko odolává. A já taky neodolala a toto nostalgické, vanilkou a dětstvím vonící jídlo jsem si doma připravila.  IMG_3614

Celý příspěvek

Banánové bábovičky s karamelovým sosíkem

Odpusť, otče, zhřešila jsem. Po krásné formě na bábovku, jsem už podruhé v obchodě Potten&Pannen neodolala a koupila jsem si od Nordic Ware i formu na minibábovičky. Nemám to sice už kam dávat a ani to není úplně nejlevnější, ale když ono je to tak ňuňu…

Hned po příchodu domů jsem začala přemýšlet, co upeču, protože takové formičky prostě nemůžou zahálet v kredenci. Mrkla jsem se opět do kuchařky Sweet od Ottolenghiho (více o něm v předchozím článku) a mezi svými založenými recepty objevila i banánové rumové bábovičky s karamelovou omáčkou. Hmm, to vůbec neznělo špatně. Navíc, v košíku na ovoce se mi smutně krčili přesně tři přezrálé banány, které si recept vyžadoval. Náhoda? Nemyslím si…

IMG_3602.jpg

Celý příspěvek