Nejlepší arašídové sušenky

Občas nosím dříví do lesa. To, že jsem dřív nosívala sladkosti do kanceláře, asi není nic zvláštního, ale já nosím sladkosti i do kulinářské školy nebo cukrárny. A víte, co je zajímavé? Vždycky se to sní… 🙂

Možná někomu připadá trochu nepochopitelné, že po celém dni vaření či pečení ve škole nebo v práci dojdu domů a vyloženě se těším, až upeču sušenky. Jenže to je tím, že jak ve škole, tak v cukrárně, jsme dělávali především ten typ přeslazených a načančaných francouzských dezertů plných želatiny a glukózy, které nejsou tak úplně můj styl. Samozřejmě proti gustu, žádný dišputát, může to být svým způsobem umění a takový dezert jednou za čas člověku určitě přinese pocit radosti a výjimečnosti. Jak jste si ale asi mohli podle receptů, které přidávám všimnout, já mám raději jednoduché a poctivé dezerty, většinou spíše méně sladké, zato plné přirozených ingrediencí a zajímavých chuťových kombinací. Zkrátka dezerty, co si na nic nehrají, protože nemusí.

Tyhle absolutně primitivní sušenky jsou přesně takové a milovníci arašídového másla (já!) z nich budou zcela nadšení (jsem!). Je to totiž v podstatě arašídové máslo ve tvaru sušenky. Prostě ty nejlepší a nejarašídovější arašídové sušenky, co jsem kdy měla. Poprvé jsem je pekla loni do školy a jen se po nich zaprášilo. Od té doby jsem je pak pekla ještě několikrát, protože mi zkrátka spolužáci nedali pokoj a pořád se ptali, kdy zase budou ty supr arašídové sušenky. 🙂IMG_3648 Celý příspěvek

Buchtičky s krémem

Když jsem byla malá, byla jsem strašně vybíravá. Nepozřela jsem například věci, u nichž jsem nedokázala určit jednotlivé ingredience a které byly tak nějak podezřelé. Pomazánky nebo lahůdkové saláty, no fuj… Nebo tučné maso. Nebo mleté maso. Vařené maso. Omáčky (hlavně křenovka, koprovka, rajská a ano, i svíčková). Nebo vařená mrkev a vůbec kořenová zelenina. Se zeleninou všeobecně jsem problém neměla, až na nechutné převařené úpravy jako fazolky na smetaně nebo (u)dušená růžičková kapusta. I cuketu, která mi teď v lednici prakticky nikdy nechybí, mi na dlouhé roky zprotivily cuketové řízky (taky se u vás cuketa sbírala až v době, kdy měla velikost dýně?). Ovoce jsem naopak od dětství milovala a když dozrávaly třešně a jahody, nemohla jsem se dočkat, až si pořádně narvu pupík.

Možná jsem ovoce tak milovala, proto, že je sladké. Se sladkým jsem totiž měla v dětství spíš opačný problém. Sladké bych mohla jíst od rána do večera a nebylo snad nic sladkého, co bych nejedla. Asi jediná jídla, na které jsem se ve školní jídelně opravdu těšívala, bývala právě sladká jídla. Žemlovka, ovocné knedlíky, palačinky, buchtičky s krémem… Někomu to možná nepřijde jako opravdové jídlo, mně už dnes vlastně taky ne, ale že bych v osmi letech přemýšlela o nutričních hodnotách, obsahu vlákniny či dostatečném množství zeleniny v mé stravě, to fakt né. Tehdy mělo jídlo jediné kritérium: chutná vs. nechutná. Od školních let ovšem uplynulo mnoho času, začala jsem se víc zabývat zdravou stravou a hlavně bydlím už přes 10 let sama a vařit sama pro sebe ovocné knedlíky nebo žemlovku se mi prostě nikdy nechtělo. A tak se tak nějak stalo, že jsem sladký oběd neměla už opravdu hódně dlouho…

Až když jsme nedávno v práci dělali buchtičky, dostala jsem na ně najednou hroznou chuť. Mou slabost pro kynuté těsto jsem už tady zmiňovala, a když se k tomu přidá ještě poctivý žloutkový krém, tak se jen těžko odolává. A já taky neodolala a toto nostalgické, vanilkou a dětstvím vonící jídlo jsem si doma připravila.  IMG_3614

Celý příspěvek

Banánové bábovičky s karamelovým sosíkem

Odpusť, otče, zhřešila jsem. Po krásné formě na bábovku, jsem už podruhé v obchodě Potten&Pannen neodolala a koupila jsem si od Nordic Ware i formu na minibábovičky. Nemám to sice už kam dávat a ani to není úplně nejlevnější, ale když ono je to tak ňuňu…

Hned po příchodu domů jsem začala přemýšlet, co upeču, protože takové formičky prostě nemůžou zahálet v kredenci. Mrkla jsem se opět do kuchařky Sweet od Ottolenghiho (více o něm v předchozím článku) a mezi svými založenými recepty objevila i banánové rumové bábovičky s karamelovou omáčkou. Hmm, to vůbec neznělo špatně. Navíc, v košíku na ovoce se mi smutně krčili přesně tři přezrálé banány, které si recept vyžadoval. Náhoda? Nemyslím si…

IMG_3602.jpg

Celý příspěvek

Ovesné sušenky s mandlemi a brusinkami

Mám docela rozsáhlou sbírku kuchařek. Určitě přes 500 kousků. Londýn byl pro tuto mou sběratelskou vášeň celkem náročný, jak finančně, tak prostorově. Po deseti měsících jsem si jich domů odvážela asi sto třicet. Přesto, že mám občas trochu výčitky svědomí, ta radost, když si domů přinesu nový kousek, prolistovávám a označuju si, co musím vyzkoušet (ani pět životů by mi nestačilo na vyzkoušení všeho, co jsem si už v kuchařkách označila), ta radost mi za to prostě stojí.

Jedny z nejhezčích a mých nejoblíbenějších kuchařek jsou kuchařky Yotama Ottolenghiho. Stejně jako já absolvoval londýnskou Le Cordon Bleu a po nějaké době si spolu se svým kolegou Samim Tamimim založil parádní stylové bistro v Notting Hillu. Získali obrovskou popularitu, postupně vznikla síť a Ottolenghiho bistra a restaurace nyní najdete na několika místech v Londýně. Charakteristické je jejich kouzlení se zeleninou, připravují jedny z nejkreativnějších a chuťově nejzajímavějších salátů. Ale hned vedle salátového stolu stojí snad ještě lákavější stůl s krásnými a dekadentními dezerty. Tomu se říká rovnováha… 😉

Mám všechny Ottolenghiho kuchařky (jaký div) a když jsem ještě v Londýně zjistila, že vydává šestou, zaměřenou čistě na sladkosti a nazvanou jednoduše Sweet, vypravila jsem se hned první volný den do jednoho z bister si ji koupit. Měli je samozřejmě i v knihkupectvích, ale takto jsem mohla koupi kuchařky spojit i s procházkou a obědem. A navíc ji mám podepsanou. 🙂 Ach, jak mi Londýn občas chybí…

Hned po přinesení domů jsem si v kuchařce označila asi padesát receptů na vyzkoušení a mezi nimi i jedny sušenky s mou oblíbenou kombinací brusinek, mandlí, pomeranče a bílé čokolády. Nakonec jsem nepekla přesně podle receptu, jen jsem se inspirovala a trochu si ho upravila, zjednodušila a „ozdravila“ (uberu trochu másla a vyměním bílý cukr a mouku za třtinový a špaldovku a hned mám dojem, že můžu sníst o sušenku víc). A je to fakt moc dobrý, potvrzeno i novými kolegy v práci. A to pracuju v cukrárně. 😀

Pokud vynecháte potření čokoládou, budou tyto sušenky vážně i docela zdravé, málo sladké a taky rychlejší. Ale zase… pokud můžete něco potřít čokoládou, tak proč to nepotřít čokoládou?

IMG_3504 Celý příspěvek

Skořicová babka

Mám hrozně ráda sladké kynuté těsto. Sice se k němu až tak často neodhodlám, ale když už buchty, briošky, rolky či třeba vánočku peču, neuvěřitelně si užívám nádhernou vůni linoucí se z trouby a napjatě čekám, až pečivo vytáhnu a budu moct „zakrojit“. Čas, po který musí upečené kynuté těsto chladnout, aby se po rozkrojení nesrazilo, je někdy až mučivě dlouhý…

Tuto skořicovou babku jsem pekla už několikrát a je to jedno z nejlepších kynutých těst, které znám. Vláčným máslovým a na jazyku se rozplývajícím těstem se linou cestičky slaďoučké skořicové náplně a každé sousto je prostě a jednoduše blaho. Používám z poloviny špaldovou celozrnnou mouku, díky níž má těsto zajímavější, lehce oříškovou chuť. Třtinový cukr je nejlepší trošku jemnější, pokud máte nějaký hodně hrubý, je dobré ho do náplně trošku namlít v robotu. Pokud jste extra mlsní a máte rádi, když vám v dezertu něco křupe, můžete náplň ještě navíc posypat nasekanými ořechy, třeba vlašskými či pekanovými. Nebo můžete použít úplně jinou náplň, třeba čokoládovou s mandlemi, lískovými či pekanovými ořechy (nebo, pst, nutellu), ale třeba i makovou nebo ořechovou jako do buchet. Skořicová je ale nejlepší. 🙂

Tento recept je na velmi malý chlebíček, do formy zhruba 10x20cm, pokud máte velkou chlebíčkovou formu, množství klidně zdvojnásobte. Určitě se sní. 😉IMG_3471 Celý příspěvek

Paris Brest

O tom, co je to praline a jak jej připravit doma jsme si povídali v minulém článku a hned si taky ukážeme recept, kde tuto lahodnou pastu ze zkaramelizovaných oříšků využijeme. Paris Brest je vlastně taková francouzská verze věnečků. Odpalované těsto okrouhlého tvaru sypané oříšky a plněné božským praline krémem.IMG_3422

Celý příspěvek

Domácí praline pasta

Je to už víc let, než se mi chce přiznat, co jsem se jako mladá holčina vydala na dalekou cestu do neznáma. Až do Ámeriky. Jeden z prvních dnů v novém domově jsem se rozhodla prozkoumat spižírnu mé housemother (už tehdy ve mně ta kulinářská zvědavost byla) a narazila jsem na piksličku krásně vonící zlatavé pasty. Vzala jsem lžíci a poprvé v životě ochutnala arašídové máslo. Fakt poprvé, ono se to možná nezdá, ale před 14 lety u nás ještě opravdu v obchodech arašídové máslo běžně nebylo. První lžíci následovala záhy druhá, hned po ní třetí a… asi nikoho nepřekvapí, že jsem se po 5 měsících vrátila domů o 10 kilo „američtější“.

Od té doby se datuje má láska pro ořechová másla všeho druhu. Arašídové je stále top, ale mandlové, vlašské, lískové či kešu jsou taky skvělé. Ták dobré…A navíc se všude říká, jak je to zdravé. Ale opatrně, zdravé sice ořechy jsou, ale rozhodně se po nich nehubne. Vím své. 😀

Krom jezení na prasáka (tedy ve stoje u linky, jen tak lžíci) nebo na ultraprasáka (podobně jako Joeyho „prstíčky s nutelou“), jsou ořechová másla super s ovocem nebo zeleninou, na pečivu či v ovesné kaši. Využití najdou i ve slané kuchyni, třeba na zjemnění a dochucení krémových polévek nebo se z nich dá udělat dip. A krom toho jsou samozřejmě taky výborné na pečení. Dají se použít přímo do těsta nebo se jimi můžou ochutit tvarohové i máslové krémy nebo ganache. A samozřejmě nesmíme zapomenout na raw „nepečení“, které je na ořeších a pastách z nich víceméně postavené.

V profesionální cukrařině se ale nejvíc používá tzv. praline pasta, což je takové ořechové máslo na steroidech. Praline je máslo ze zkaramelizovaných mandlí, lískových ořechů či jejich kombinace. A je to totálně boží. Aby taky ne, je to kombinace ořechového másla a karamelu… Používá se zejména na dochucení krémů či ganache. Dá se sice koupit na internetu ve specializovaných cukrářských obchodech, běžně ji však v obchodech nenajdete. Domácí výroba je ale docela jednoduchá a vystačíte si jen se dvěma ingrediencemi. Ořechy a cukrem.IMG_3349 Celý příspěvek

Tvarohovo-citronová bábovka s kokosem

Když jsem před Vánoci nakupovala dárky, stavila jsem se i v prodejně Potten&Pannen, ač jsem tušila, že jediný komu tam koupím dárek, budu já. A tak se samozřejmě taky stalo. Už dlouho jsem na internetu obhlížela krásné formy na bábovky od Nordic Ware, ale vždycky jsem si nakonec řekla, že nemusím mít všechno a bábovky stejně až tak často nepeču. Ale když jsem je viděla naživo, neodolala jsem a hned plánovala, že nějakou bábovku upeču. Doteď jsme ještě dojídali cukroví, takže jsem se, co se týče pečení, držela zpátky (až na chleba tedy, ale to je jiná kategorie), ale měsíc po Vánocích jsem si řekla, že formu konečně vyzkouším.

Chtěla jsem upéct bábovku tvarohovou, ale nějakou jinou, než klasicky s rozinkami, které u nás doma moc nefrčí. Tvaroh si perfektně rozumí s citronem a ten zase s kokosem a mandlová mouka, kterou jsem z části nahradila pšeničnou, tomu všemu dodala vláčnost a jemnost. Chtěla jsem trochu intenzivnější citronovou i kokosovou příchuť a použila jsem proto kůru i šťávu ze dvou citronů a krom strouhaného kokosu ještě i kokosový olej. Takto je bábovka opravdu intenzivně citronovo-kokosová. Pokud citron chcete jen jako jemný podtón, vynechte šťávu a použijte jen kůru z jednoho citronu. A pokud je pro vás kokosový olej až příliš aromatický, použijte rozpuštěné máslo. Lepší je to s kokosovým olejem, ale máslem rozhodně nikdy nic nezkazíte. 🙂

Citron je ideální použít bio, případně jej opravdu velmi pečlivě omyjte v horké vodě. Kokos a kypřicí prášek požívám taky bio. Kokos proto, že je opravdu nesrovnatelně lepší a kypřicí prášek je v bio kvalitě bez fosfátů a používám jej už tak nějak automaticky.

IMG_3165.jpg Celý příspěvek

Celozrnné perníkové muffiny

Muffiny jsou vděčná záležitost. Není snad nic jednoduššího a rychlejšího, variace jsou nekonečné a snesou prakticky cokoliv. Jediné speciální vybavení, které potřebujete, je plech na muffiny. Jasně, jde to i s dvěma až třemi vrstvami papírových košíčků (pokud máte husté těsto), ale osobně preferuju teflonovou formu bez papírových košíčků. Dřív jsem je používala, ale vždycky mě hrozně štvalo, že polovina muffinu zůstane přilepená na papíru. Takové plýtvání! Zkusila jsem to bez nich a pokud formu zlehka vymažete, bez problémů půjdou ven. Pokud si už jednou formu pořídíte, určitě ji budete používat často. Ať už na muffiny, nebo třeba na cupcaky.

Možná občas přemýšlíte nad tím, jaký je vlastně rozdíl mezi muffinem a cupcakem. Možná máte na práci důležitější věci. Ale pokud by vás náhodou rozdíl mezi muffinem a cupcakem zajímal, na následujících řádcích si to objasníme. 🙂

Zjevný rozdíl je v tom, že cupcaky jsou ozdobené krémem a případně dalšími více či méně kýčovitými dekoracemi (třeba cukrovými kytičkami či třpytivým zdobením). Ale není to jen to. Těsto na cupcaky je vlastně těžší dortové těsto (těžší oproti lehkému piškotovému) a většinou zahrnuje tření vajec či másla s cukrem. Těsto na muffiny je jiné, je z rodiny „quick breads“ (rychlých chlebíčků), kdy se zvlášť smíchají suché suroviny (mouka, prášek do pečiva, soda, koření) a vlhké suroviny (mléko, jogurt, džus, cukr, vejce, tuk), a pak jen společně velmi zlehka promíchají. Hlavně nepřemíchat, aby nebyly gumové!

Další věc je to, že muffiny jsou zpravidla snídaňová záležitost a jako takové se alespoň snaží předstírat, že jsou trochu zdravé. Celozrnná mouka, méně cukru, ovoce, oříšky,… Cupcaky jsou naopak svou definicí dezerty a na nějakou výživovou hodnotu se u nich opravdu nehraje. Jsou hódně moc sladké, z bílé mouky i cukru, hrají všemi barvami, jsou zdobené, cukrové a máslové. Jsou to prostě dezerty a jako takové se nemají jíst každý den. Muffiny se každý den jíst můžou. Fakt. 🙂

Konkrétně tyto muffiny vznikly proto, že jsem chtěla spotřebovat zbytek sušených švestek, který se nám smutně krčil ve spíži. Vzpomněla jsem si na perníkový štrůdl s povidly a ořechy, který dělávala babička a tím se inspirovala.  Použila jsem celozrnnou špaldovou mouku, protože u muffinů nevadí, že má trochu jinou strukturu a množství lepku. 100% celozrnné pečivo je sice vždycky trošku těžší a hutnější, než bílé, ale chuť je zase podle mě mnohem komplexnější a zajímavější. Tyto muffiny jsou navíc díky jablku a jogurtu krásně vláčné. Není v nich žádný cukr, jen to jablko, med a sušené ovoce. Spousta vlákniny a docela rozumné množství cukrů i tuků z nich dělá prostě ideální snídani.    švestkové muffiny

Celý příspěvek