Ovesné sušenky s mandlemi a brusinkami

Mám docela rozsáhlou sbírku kuchařek. Určitě přes 500 kousků. Londýn byl pro tuto mou sběratelskou vášeň celkem náročný, jak finančně, tak prostorově. Po deseti měsících jsem si jich domů odvážela asi sto třicet. Přesto, že mám občas trochu výčitky svědomí, ta radost, když si domů přinesu nový kousek, prolistovávám a označuju si, co musím vyzkoušet (ani pět životů by mi nestačilo na vyzkoušení všeho, co jsem si už v kuchařkách označila), ta radost mi za to prostě stojí.

Jedny z nejhezčích a mých nejoblíbenějších kuchařek jsou kuchařky Yotama Ottolenghiho. Stejně jako já absolvoval londýnskou Le Cordon Bleu a po nějaké době si spolu se svým kolegou Samim Tamimim založil parádní stylové bistro v Notting Hillu. Získali obrovskou popularitu, postupně vznikla síť a Ottolenghiho bistra a restaurace nyní najdete na několika místech v Londýně. Charakteristické je jejich kouzlení se zeleninou, připravují jedny z nejkreativnějších a chuťově nejzajímavějších salátů. Ale hned vedle salátového stolu stojí snad ještě lákavější stůl s krásnými a dekadentními dezerty. Tomu se říká rovnováha… 😉

Mám všechny Ottolenghiho kuchařky (jaký div) a když jsem ještě v Londýně zjistila, že vydává šestou, zaměřenou čistě na sladkosti a nazvanou jednoduše Sweet, vypravila jsem se hned první volný den do jednoho z bister si ji koupit. Měli je samozřejmě i v knihkupectvích, ale takto jsem mohla koupi kuchařky spojit i s procházkou a obědem. A navíc ji mám podepsanou. 🙂 Ach, jak mi Londýn občas chybí…

Hned po přinesení domů jsem si v kuchařce označila asi padesát receptů na vyzkoušení a mezi nimi i jedny sušenky s mou oblíbenou kombinací brusinek, mandlí, pomeranče a bílé čokolády. Nakonec jsem nepekla přesně podle receptu, jen jsem se inspirovala a trochu si ho upravila, zjednodušila a „ozdravila“ (uberu trochu másla a vyměním bílý cukr a mouku za třtinový a špaldovku a hned mám dojem, že můžu sníst o sušenku víc). A je to fakt moc dobrý, potvrzeno i novými kolegy v práci. A to pracuju v cukrárně. 😀

Pokud vynecháte potření čokoládou, budou tyto sušenky vážně i docela zdravé, málo sladké a taky rychlejší. Ale zase… pokud můžete něco potřít čokoládou, tak proč to nepotřít čokoládou?

IMG_3504 Celý příspěvek

Salát z růžičkové kapusty s brusinkami a pekany

V zimě sice na saláty moc chuť není, hlavně proto, že zelenina a zejména salátové listy nejsou v úplně nejlepší kondici (jak by taky mohly, když k nám často cestují přes polovinu světa), ale růžičková kapusta je výjimka. V lednu je naopak perfektní. Mnoho lidí k ní nemá úplně vřelý vztah, neboť jim ji zprotivila školní jídelna (jako tolik jiných věcí, co třeba špenát, fazolky nebo kopr? a nemůžu zapomenout na trauma všech traumat, kakao se škraloupem…fuj!). Růžičková kapusta, ostatně jako skoro všechna zelenina, je prostě nejlepší povařená jen chvilinku, nikoliv utrápená do šedivé rozblemcané hmoty. Nejenomže je chutnější, ale zároveň si i zachová více živin. V tomto salátu může být i syrová, ale pokud víte, že vám to na zažívání nedělá dobře (nebo jak eufemisticky vyjádřit, že se člověk zduje jak koza), můžete ji oblanšírovat nebo chvilku povařit na páře. Ale jen minutku, ať zůstane křupavá.

Tento salát je skvělý jako příloha, například ke krůtí či vepřové pečeni, ale bez problémů obstojí i jako lehčí večeře. Místo gorgonzoly můžete použít i fetu či jakýkoliv jiný výrazný sýr, nebo sýr úplně vynechat a místo něj přidat vyškvařenou slaninu. Na rozdíl od jarních a letních salátů obsahujících křehké lístky, které rychle vadnou, vydrží tento salát v lednici klidně i pár dní.

IMG_3056 Celý příspěvek