Pečená pražma se zeleninou

Jedna ze supr výhod bydlení v Praze je možnost objednat si nákup jídla domů. Zvlášť když jste křehká žena, co by se přece neměla tahat s těžkými taškami nebo když chodíte z práce okolo půlnoci, kdy už je otevřená leda tak večerka, která má sice širokou nabídku alkoholických nápojů a cigaret, ale jídla tam moc nenajdete. Případně když pro vás platí obojí… 🙂

Přiznám se, že asi 90% nákupu jídla teď řeším právě tímto způsobem. Těch zbylých 10% jsou radosti a libůstky z trhů a specializovaných obchodů… Ale nejde jen o pohodlnost a to, že se mi nechce do krámu. Takový rohlik.cz má totiž opravdu širokou nabídku potravin, které v běžném supermarketu mnohdy ani nenajdete. Třeba maso a ryby. A tak si občas udělám radost a dopřeju si i něco jiného, než obligátního lososa. Třeba pražmu….IMG_3905.jpg

Celý příspěvek

Vietnamský salát

Mám za sebou docela dost kurzů vaření. A to nemyslím, jen ten „velký“, devítiměsíční na Cordon Bleu. Ještě předtím, než jsem svůj život obrátila o 180 stupňů, jsem si žila poměrně poklidně. Chodila jsem do práce na klasických osm hodin, pondělí až pátek, a gastronomií jsem se zabývala pouze ve svém volném čase. Mimo jiné se to projevovalo tak, že jsem si chodívala odpočinout na různé food akce nebo školení. Jeden z mých prvních kurzů byla vietnamská kuchyně s Kamu, se kterou jsem se předtím byla podívat i do Sapy. V té době jsem o asijské kuchyni skoro nic nevěděla a vlastně jsem tehdy ani neměla moc ráda koriandr. Což mi dnes, kdy si do salátu většinou nasekám celý svazek, přijde úplně nepochopitelné… 🙂IMG_3825

Celý příspěvek

Jak jsem projedla Londýn

Už ode dne, kdy jsem se z Londýna na podzim vracela domů, jsem se nemohla dočkat, až se sem vrátím zpět. Tak je to vždycky. Londýn zkrátka patří mezi má nejoblíbenější místa a nikdy mě neomrzí. Ostatně, jak říkal už Samuel Johnson, když je člověk unaven Londýnem, je unaven životem, neboť Londýn má vše, co život může poskytnout…

Pár měsíců zpět, jsme se s kamarádkou Kiki bavily, že by snad mohl klapnout červen, nejlépe v době konání Taste of London, ale měla jsem začátek roku trošku divoký, tak jsem až do dubna nevěděla, jak to dopadne. Ale, jak asi tušíte, vzhledem k tomu, že čtete tento článek, vše klaplo a já se měsíc a půl těšila jak malá, až se konečně vypravím na letiště, směr Londýn.

Sice to byl trochu punk, vůbec jsem nestíhala, začala jsem balit tři hodiny před odchodem z domu a absolutně jsem neměla vymyšlený itinerář (jak to obvykle mívám ve zvyku). Jen bylo jasné, že chci hlavně chodit a nasávat atmosféru a samozřejmě jíst. A nakonec to dopadlo víc než dobře. Pojďte se se mnou podívat, co všechno jsem stihla ochutnat… Celý příspěvek

Čokoládové sušenky s lískovými oříšky

Můj život se točí kolem jídla. Začalo to nenápadně. Docela ráda jsem pekla, občas jsem si koupila nějakou kuchařku v Levných knihách a ráda jsem sledovala kuchařské show Jamieho Olivera. Kdo taky ne? 🙂 Postupně se mi to ale jaksi začalo vymykat z rukou a z koníčku se stala tak trochu obsese. K Vánocům i narozeninám jsem si přála kuchyňské roboty a nože či další a další kuchařky. Na dovolených jsem se zabývala hlavně tím, kde se najíst a jaký si koupit jedlý suvenýr. Když jsem měla příležitost, plánovala jsem akce, kde jsem toho mohla co nejvíc uvařit a upéct. Sice jsem si toho většinou naplánovala tak moc, že jsem si říkala, jestli to vůbec mám zapotřebí a proč se dobrovolně tak stresuju, ale pak při pozorování spokojených strávníků došla k závěru, že ano. Mám to zapotřebí. 🙂 Ze stejného důvodu jsem možná dva roky po sobě pekla přes 50 kilo cukroví.

Po dalším dobrovolném stresu a zároveň jednom z nejlepších období mého života, devíti měsících na Cordon Bleu, se z mého koníčku a obsese nakonec stala i práce. A tak se jídlem nezabývám už jen ve svém volném čase, ale zabývám se jím i 14 hodin denně v práci… A miluju to! Dny, kdy jsem v restauraci, samozřejmě nestíhám nic moc jiného, možná tak sprchu a několik málo hodin spánku. Ale i v mých volných dnech většinou hlavně vymýšlím recepty, scházím se s kamarády na jídlo nebo vařím či peču a píšu tento blog. Do toho si občas zacvičím a nebo se zajdu projít po Praze… Je to sice poněkud monotematické, přiznávám, ale tak to v současnosti prostě je a já jsem šťastná. 🙂IMG_3733.jpg

Celý příspěvek

Čokoládové bezlepkové bábovičky

Už jsem s tím Ottolenghim trochu otravná, já vím, ale já to tušila už v momentě, kdy jsem si kuchařku Sweet koupila v jeho bistru v Belgravii a poprvé si ji prolistovala. Ještě ten večer jsem si větší polovinu receptů označila k vyzkoušení a postupně se knihou opravdu propékám. Lehce upravuju, sem tam uberu cukr či změním omáčku či jiný doplněk, ale jako inspirace je kniha opravdu k nezaplacení. Myslím, že ještě pár měsíců a bude řádně ohmataná a opatlaná čokoládou.

IMG_3880 Celý příspěvek

Pomerančový koláč s mandlemi a pistáciemi

Z mé poměrně rozsáhlé sbírky kuchařek mám několik oblíbených, po kterých pro inspiraci sahám častěji, než po ostatních. Co se sladkostí týče, krom již několikrát zmiňované Sweet od Ottolenhiho je to i několik „zdravých“ kuchařek, mimo jiné jedna s trošku pitomým názvem Love, Bake, Nourish (Miluj, peč, vyživuj). Dovezla jsem si ji z Londýna a baví mě na ní, že jsou v ní recepty sice zdravější, ale nevyhýbající se žádným přirozeným potravinám. Na většině alternativních kuchařek mě totiž odradí, že se hned v úvodu dozvím, že lepek/ mléčné výrobky/ jakýkoliv cukr jsou naprosté zlo. Taky jsem si tím obdobím prošla, ale dnes už nějak nechápu, proč by dezert z celozrnné mouky, medu a kvalitního másla byl pro tělo horší než dezert z půl kila ořechů, kokosového oleje a datlí. Ale to je vedlejší. Dnes jsme tu proto, abychom si něco dobrého upekli, ne abych vzdychala nad nesmyslností nejrůznějších diet.IMG_3856

Celý příspěvek

Chřestový salát s jahodami, oříšky a mučenkovým dresinkem

Jak už jsem říkala, sezóna chřestu je krátká a je potřeba si ji užívat plnými doušky. A stejně tak jahod…Ovoce a zelenina dostupná jen krátký čas v roce má zvláštní kouzlo a ve mně vzbuzuje lehkou obsesi. Chřest každý den! Jahody každý den! A to nechtějte vidět, jak to vypadá, když se náhodou dostanu ke stromu se zralými třešněmi. Neodejdu, dokud nemám plný košík a pupík narvaný až k prasknutí…A nelituju. Protože existuje snad lepší pocit, než si s bříškem plným třešní lehnout do vyhřáté trávy a mžourat do slunce?

Ovoce a zeleninu mám vůbec hrozně ráda. Kdybych se měla vzdát buď čokolády nebo zeleniny, tak se raději vzdám čokolády. Fakt. Jídlo bez zeleniny pro mě není kompletní a sníst pět porcí ovoce a zeleniny denně pro mě není nejmenší problém. A to ani nepočítám hrozny v tekuté formě… Jakmile začne trochu teplé počasí, začne se u mě ve velkém salátovat. Vždyť salát je přece úplně ideální jídlo, no ne? Podává se v misce (nebo v mém případě v míse) a dá se dobře jíst na terase, na piknikové dece nebo i na gauči. Je to rychlé, nevyžaduje to žádné nebo jen minimální vaření a i po snězení celé té velké mísy vám nebude těžko.

Toto je můj další, úplně jednoduchý salát a nový oblíbenec. Krásně se v něm snoubí jemný chřest, sladké jahody, nakyslá mučenka, křupavé oříšky a slaná a krémová feta. Je to fakt dobrý, však zkuste sami, hotový je do 15 minut…

Pokud náhodou neseženete mučenku, připravte si klasický dresink z olivového oleje, citronové šťávy, trošky medu a soli.

IMG_3846 Celý příspěvek

Kořeněné ořechové řezy

I tato buchtička spadá do kategorie „co jsem nesla spolužákům či do práce“. Konkrétně jsem ji nesla jednou spolužákům a nedávno pak do práce. 🙂

Vždycky mě hrozně bavily buchty tohoto typu, kdy se polovina těsta použije jako spodní vrstva a druhá polovina se pak smíchá s něčím navíc a použije se jako druhá vrstva. To je přece tak mazané!

Není to žádná vysoká gastronomie, ale je to strašně dobré, jednoduché a je to vlastně krom supr dezertu i relativně zdravá snídaně. Celozrnná mouka, třtinový cukr a javorový sirup, oříšky plné zdravých tuků a řecký jogurt jako bonus. Máslo je mléčný výrobek, ty jsou přece zdravé, takže taky cajk. Dejte si k tomu nějaké ovoce a bude vám fajn celé dopoledne. 😉

Upečte ji rychle, než začne jahodová sezóna, protože za chvíli už bude chuť jen na nepečené cheesecaky a ovocné bublaniny… 🙂

img_3698.jpg Celý příspěvek

Salát z grilované zeleniny se sýrem halloumi

Duben je podle mě nejkrásnější měsíc v roce. Možná je to dáno tím, že mám v dubnu narozeniny, ale myslím, že i pro chudáky slavící v lednu musí být duben mnohem hezčí… To, jak naráz šeď několika posledních měsíců vystřídá plejáda barev a vůní (i když chápu, že ti, co se od dubna neobejdou bez balení Zyrtecu, až tak nadšení nejsou), jak se lidi na ulici naráz mnohem víc usmívají… A samozřejmě se otvírají zahrádky a pije se Aperol na Náplavce a víno v parku (možná proto se naráz všichni tak usmívají).

Ovšem krom mnohem více příležitostí dát si nějaký ten alkoholický drink pro mě duben taky znamená začátek nové zeleninové sezóny. Začíná to nenápadně výpravou na medvědí česnek, a pokračuje to širokou nabídkou jarního lupení, ředkviček a především! Především chřestu! Chřest naprosto miluju a ty krátké dva měsíce, kdy je v sezóně si jej snažím užít co nejvíc. Tak jak mám běžně v lednici vždy papriku a cuketu, tak mám od konce dubna do poloviny června v lednici vždy chřest. Mám raději zelený, trošku z lenosti (nemusí se loupat), ale hlavně proto, že mi vyhovuje intenzivnější, tak trochu hrášková chuť. Dřív byl v obchodech k nalezení spíš výjimečně, ale posledních pár let jej naštěstí mají skoro všude. Třikrát hurá!

Chřest jsem znala už od dětství (jen ten bílý), ale neznala jsem jej jako chřest. U nás to byl vždy špargl. Rostl u babičky na zahradě a dávali jsme ho do polévky. Většinou pořádně rozvařit, ostatně jako většinu zeleniny v mém dětství. Připravovat zeleninu dokřupava jen s minimální tepelnou úpravou jsem se naučila až v dospělosti a byl to pro mě velký objev. Do té doby lehce ambivalentní vztah k zelenině se změnil v lásku až za hrob.

Letošní první chřest jsem se rozhodla oslavit tímto krásným salátem. Pro někoho možná netradičně jsem chřest nevařila, ale grilovala. Jen lehce, dokřupava. 🙂 A k němu jsem ogrilovala ještě cuketu a brokolici a upekla rajčátka. Salát doplnil můj oblíbený sýr halloumi, taktéž ogrilovaný. No co vám budu povídat. Krása!

IMG_3767.jpg

Celý příspěvek

Nejlepší arašídové sušenky

Občas nosím dříví do lesa. To, že jsem dřív nosívala sladkosti do kanceláře, asi není nic zvláštního, ale já nosím sladkosti i do kulinářské školy nebo cukrárny. A víte, co je zajímavé? Vždycky se to sní… 🙂

Možná někomu připadá trochu nepochopitelné, že po celém dni vaření či pečení ve škole nebo v práci dojdu domů a vyloženě se těším, až upeču sušenky. Jenže to je tím, že jak ve škole, tak v cukrárně, jsme dělávali především ten typ přeslazených a načančaných francouzských dezertů plných želatiny a glukózy, které nejsou tak úplně můj styl. Samozřejmě proti gustu, žádný dišputát, může to být svým způsobem umění a takový dezert jednou za čas člověku určitě přinese pocit radosti a výjimečnosti. Jak jste si ale asi mohli podle receptů, které přidávám všimnout, já mám raději jednoduché a poctivé dezerty, většinou spíše méně sladké, zato plné přirozených ingrediencí a zajímavých chuťových kombinací. Zkrátka dezerty, co si na nic nehrají, protože nemusí.

Tyhle absolutně primitivní sušenky jsou přesně takové a milovníci arašídového másla (já!) z nich budou zcela nadšení (jsem!). Je to totiž v podstatě arašídové máslo ve tvaru sušenky. Prostě ty nejlepší a nejarašídovější arašídové sušenky, co jsem kdy měla. Poprvé jsem je pekla loni do školy a jen se po nich zaprášilo. Od té doby jsem je pak pekla ještě několikrát, protože mi zkrátka spolužáci nedali pokoj a pořád se ptali, kdy zase budou ty supr arašídové sušenky. :)IMG_3648 Celý příspěvek