Jak jsem projedla Londýn

Už ode dne, kdy jsem se z Londýna na podzim vracela domů, jsem se nemohla dočkat, až se sem vrátím zpět. Tak je to vždycky. Londýn zkrátka patří mezi má nejoblíbenější místa a nikdy mě neomrzí. Ostatně, jak říkal už Samuel Johnson, když je člověk unaven Londýnem, je unaven životem, neboť Londýn má vše, co život může poskytnout…

Pár měsíců zpět, jsme se s kamarádkou Kiki bavily, že by snad mohl klapnout červen, nejlépe v době konání Taste of London, ale měla jsem začátek roku trošku divoký, tak jsem až do dubna nevěděla, jak to dopadne. Ale, jak asi tušíte, vzhledem k tomu, že čtete tento článek, vše klaplo a já se měsíc a půl těšila jak malá, až se konečně vypravím na letiště, směr Londýn.

Sice to byl trochu punk, vůbec jsem nestíhala, začala jsem balit tři hodiny před odchodem z domu a absolutně jsem neměla vymyšlený itinerář (jak to obvykle mívám ve zvyku). Jen bylo jasné, že chci hlavně chodit a nasávat atmosféru a samozřejmě jíst. A nakonec to dopadlo víc než dobře. Pojďte se se mnou podívat, co všechno jsem stihla ochutnat…

Středa

Do Londýna jsem dorazila v úterý večer a než jsem dorazila ke Kiki a jejímu manželovi Jurkovi, byla jsem tak vyčerpaná (taky jsem toho posledních pár dní moc nenaspala), že jsem padla do postele, doslova jak podťatá.20180613_094831_2-2

Další den ráno jsem se probudila do krásného slunečného dne (což je v Londýně vždy výhra) a hned se vypravila do města. První zastávka byla jasná. Borough Market. Trh mě přivítal téměř prázdný, tak jsem si v klidu mohla projít stánky a pokochat se sezónní i stálou nabídkou.20180613_110639_2-220180613_103734_2-220180613_103745_2-2 Hlubokými nádechy jsem vnímala všechny vůně a užívala si tu krásu okolo. Den jsem zahájila pain au chocolate z Bread Ahead a tureckou kávou se skořicí. Ani nevím, jestli by to vůbec šlo líp… 20180613_104922_2-2Po hodince jsem trh opustila, došla k řece a vydala se podél, ale ne daleko, jen k Tate Modern, kde se v současnosti koná výstava o Pablovi Picassovi. Je zaměřená na rok 1932, kdy v jeho životě i tvorbě docházelo k přelomovým změnám a musím říct, že ač kubismus nikterak neprožívám, výstava byla moc zajímavá. Já jsem spíš typ, co čte povídání okolo, než abych 10 minut zírala na obraz. A dozvěděla jsem se proto mnoho o erotice v Picassově tvorbě. 🙂

20180613_124903_2-2

Po tomto kulturním zážitku jsem pokračovala dál podél řeky směrem k London Eye, kde jsem si koupila prosecco a posvačila jej společně s třešněmi, koupenými na Borough Marketu. A ne, nepo… jsem se. 🙂 Ležela jsem v trávě, pozorovala kolemjdoucí a vnímala Londýn opravdu všemi smysly. Bylo mi moc krásně, ale nakonec jsem se přece jen zvedla a pokračovat dál.20180613_132218_2-220180613_132327_2-2 Neměla jsem žádný konkrétní plán a ani ho mít nechtěla, tak jsem se jen tak motala Soho a Picadilly a samozřejmě jsem zašla do knihkupectví…20180613_155716_HDR_2-2

S Kiki jsme se sešli na pre-drink v hospodě v Soho a pak už byl pomalu čas na večeři. Dala jsem na doporučení svého šéfa a vypravili jsme se do restaurace Eneko, kousek od Covent Garden. Vaří tam moderní baskickou kuchyni ve formě share food a byla to fakt pecka. Moc podařené a doporučuji.20180613_193034_2-2Jako předkrm jsme si dali řepný i hovězí tatarák, mušle s rýží a kalamáry v sépiové omáčce. Všimněte si malých polštářků na řepném tataráku. To byly suflované brambory, ze kterých se po rozkousnutí vylila skvělá omáčka. Vtipné a vynikající. 20180613_195411_2-2Na hlavní chod jsme pokračovali grilovanou chobotnicí a brazírovanými vepřovými líčky s houbovou emulzí. Jako přílohu jsme zvolili cuketu s piniovými oříšky a pečené brambůrky s paprikovou emulzí. Ty brambory byly jednou z nejlepších položek celého menu, naprostá dokonalost…20180613_203031_2-2

Menu jsme zakončili dezertem v podobě jednoduché vanilkové buchtičky se zmrzlinou s karamelovým crumblem a krémovým dezertem z ovčího mléka s rozmarýnovou drobenkou. To bylo celkem o ničem, zato ta buchtička byla totální pecka! V jednoduchosti je opravdu krása…

Nachozených kilometrů: 17,2

Čtvrtek

Ve čtvrtek jsem si chtěla dopoledne zacvičit a tak jsem do města vydala až okolo oběda. Věděla jsem, že odpoledne mě čeká pro žaludek poněkud náročný afternoon tea a tak jsem si říkala, že by to chtělo něco lehčího a bohatého na zeleninu. A hned mi bylo jasné, kam jít! Vypravila jsem se do Notting Hillu k Ottolenghimu. Přemýšlela jsem, jak jet a nakonec jsem se trochu nelogicky rozhodla vystoupila na Baker Street a dojít to (asi 4 kilometry a já už měla docela hlad…). Ale za toto rozhodnutí jsem byla odměněna skvělým houslistou, který právě v momentě, kdy jsem vstupovala do haly, začal můj oblíbený Canon v D od Pachelbacha. Zůstala jsem tam celých 5 minut, co hrál. Jeden z nejkrásnějších momentů celého výletu… 🙂

Ještě trochu oklikou přes Hyde Park jsem nakonec přece jen došla k Ottolenghimu, kde mě přivítaly stoly prohýbající se krásnými saláty, ze kterých mám vždy problém si vybrat. Chci vše! 20180614_131400_2-2Nakonec jsem si dala lilek s jogurtem, piniemi, mátou a granátovým jablkem, papriky plněné sýrem manouri, pečený květák s nakládaným citronem, rozinkami, pistáciemi a koprem a mačkaný hrášek s edamame a okurkou. Super! 20180614_133333_2-2Tady zelenina nikdy není nuda a maso mi vůbec nechybí (i když i to mají v nabídce, raději si vždy dám jeden salát navíc)… Jen mě trochu mrzelo, že jsem si nemohla dát dezert. Budu si je hold muset ze své oblíbené kuchařky upéct sama… 🙂 20180614_135232_2-2

Zpět jsem se prošla téměř prázdnou Portobello Road, kde se dopoledne a především o víkendu konají trhy a bývá to tam celkem peklíčko, ale ve čtvrtek odpoledne tam bylo krásně prázdno…20180614_145331_2-2

Vzala jsem to opět přes Hyde Park a do metra nastoupila u Marble Arch, abych se vyhnula davům na Oxford Street.

Dezert u Ottolenghiho jsem si nedávala proto, že přísun cukru byl ten den naplánovaný v podobě odpoledního čaje. Samozřejmě odpolední čaj by nebyl odpoledním čajem, kdyby se k němu nepodávalo prosecco… 🙂20180614_165103_2-2

Nejlepší z toho všeho je prostřední patro. Scone s clotted cream a jahodovým džemem jsou jedním z nejlepších anglických vynálezů. Fakt! 🙂

Byly jsme s Kiki v Scoff & Banter v Bloomsburry, což je kousek od místa, kde sídlí i Cordon Bleu. Šly jsme pak kolem a náhodou jsem narazila na chefa Anthonyho, což bylo moc milé. Chvíli jsme poplkali a pak už jsme s Kiki pokračovali procházkou po Fleet Street k St. Paul’s Cathedral a přes Millenium Bridge až na Southbank. Po tom „čaji“ byla procházka celkem potřeba… U London Bridge jsme si daly aperůlek v hospodě u řeky a pak už se unavené, ale spokojené vydaly domů…

Nachozených kilometrů: 19,4

Pátek

Ráno jsem se znovu vydala na Borough Market, kde jsem posnídala na pána, ústřice a prosecco. 20180615_103923_2-2Ale především jsem nakoupila ryby a mořské plody na večerní grilování. Bylo to těžké rozhodování, ale vyhrála to doráda (pražma), chobotnice a tygří krevety. 20180615_110053_2-220180615_110057_2-2Koupila jsem ještě kváskové bagety a chléb z Bread Ahead a taky nejlepší máslo, co jsem kdy měla. Francouzské (jak jinak), solené, z nepasterizovaného mléka. Skoro by mi ke štěstí stačil ten chleba s tímto máslem…20180615_102931_2-2

Po těžkém vnitřním boji jsem se rozhodla nekoupit si žádné sýry jako suvenýr domů, protože po tomto výletu už fakt budu muset odlehčit a mít doma plnou lednici sýrů by byla zbytečná provokace… 🙂

20180615_102846_2-220180615_102906_2-2

Nákup jsem odtáhla ke Kiki a Jurkovi a vypravila se znovu do města. Nerada na metru přesedám, tak jsem přemýšlela, kde vystoupit na Jubilee Line. Nakonec jsem se rozhodla pro Westminster, kde jsem se prosmýkla největšími davy a rychle zamířila do St. James Parku u Buckinghamského paláce.20180615_135314_HDR_2-2 Prošla jsem dál, přes Green Park na Picadilly a přemýšlela, že zajdu na Regent’s Street a Oxford Street se mrknout do nějakých obchodů s hadrama, ale nakonec jsem usoudila, že si nebudu kazit náladu a raději zamířila do krásného knihkupectví Hatchard’s. Je nejstarší v Londýně a mají tam místnost plnou kuchařek. 🙂 Pak už jsem zamířila do Soho, kde jsem se jen tak toulala, dala si kávu v malé kavárničce a následně zamířila do specializované cukrárny Maitre Choux, kde jsem pořídila dezert na večer. Přes Covent Garden jsem došla k řece a podél Southbank k London Bridge. Stihla jsem ještě závěr Borough Marketu, tak jsem dokoupila krásná barevná rajčata a čerstvou burratu na předkrm.20180615_185333_2-2

Grilování se moc povedlo, popíjeli jsme Aperol, ogrilovali jsme spoustu zeleninky, rybu, chobotnici (tu jsme nejdřív uvařili) a krevety. K tomu ten skvělý křupavý chléb a máslo a dokonalá hostina byla na světě. Ani nevadilo, že počasí bylo typicky londýnské…

20180615_194252_2-2IMG-20180615-WA0003-2

Jako zlatý hřeb večera jsme se podělili o éclairs a musím teda říct, že to byla úplná pecka. Já vlastně moc zákusků a sladkostí nejím (spíš si v létě zajdu na zmrzku), možná i proto, že mě máloco nadchne, ale těmto exkluzivním banánkům se to opravdu povedlo. Technicky byly naprosto dokonalé, naplněné až po okraj, vrstva fondánu (který nemám ráda) tak tenounká, že mi vlastně poprvé v životě i chutnal, zdobení, které dávalo smysl a chuti spíš přidávalo, než ubíralo (snad krom zbytečných cukrových perliček na malinové éclair). Ale nejenom technicky, zejména chuťově, totální bomba. Takové krémy, že se vám o nich bude ještě dlouho zdát… Až někdy budete v Londýně, toto fakt zkuste, těch 6-7 liber za kus za to opravdu stojí.20180615_211612_2-2

Nachozených kilometrů: 19,8

Sobota

A v sobotu nadešel zlatý hřeb celého výletu, Taste of London, food festival konající se každoročně v Regent’s Parku. Loni jsme byli se spolužáky a byla jsem moc ráda, že si tuto událost můžu letos zopakovat.

Ráno bylo líné a domácí, jen s lehkou snídaní a okolo 11 jsme vyrazili. Fronta před vchodem sice vypadala děsivě, ovšem po otevření areálu šlo vše velmi rychle. 20180616_151312_2-2Jakmile jsme byli uvnitř, vzali jsme si program a u první sklenky prosecca vše pečlivě prostudovali a zatrhli, co musíme ochutnat. A pak jsme se na to bez otálení vrhli… 🙂20180616_124005_2-2

Začali jsme grilovanou chobotnicí s kávovou omáčkou z Ikoyi (chobotnice supr, kávová omáčka k ní zbytečná), soft shell krabem v briošce se sušenými krevetami, kokosovým sambalem a majonézou z hnědého krabího masa z Modern Pantry (jedním slovem mňam) a smaženými krevetami se sečuánským pepřem z Chai Wu. Solidní start.20180616_130655_2-2

Další zastávka byla u řecké restaurace Meraki, kde jsme si dali gyrosovou variaci na tacos a jehněčí kotletky (nejlepší byl ten hummus s pečeným lilkem). Jurko vystál dlouhatánskou frontu na bao z Bao (s kuřecím masem, sečuánskou majonézou, nakládačkami a koriandrem) a Kiki přinesla totální pecku ze Smoke & Salt, pečené nové brambůrky s gorgonzolovou omáčkou a hovězím srdcem. Perfektní kombinace.20180616_132931_2-2

Další zastávka byla v Kricket, moderní indické restauraci, kde jsme si dali goanský párek v housce s arašídovým salátem, což bylo supr, výrazné chutě příjemně pálivé a ani mi tam nevadil fenykl, který jinak moc nemusím. Krabí salát s avokádem v křupavém hnízdě z wonton těsta z Freak Scene pak ale vyšel poněkud naprázdno, zvlášť po výrazném „hoddogu“ z Kricketu neměl prakticky žádnou chuť.20180616_140717_2-2

Pokračovali jsme u krevetovou tempurou z Roky a křupavými kalamáry se salátkem z banánu, kešu a palmových srdíček se sezamovo-pomerančovým dresingem a chilli svatojakubkami s černou rýží a květákem z Asia de Cuba. Z francouzského Club Gascon jsme si dali „sexy scone“ se zmrzlinou z foie gras (zmrzlina pecka, scone nic moc) a pomalu vařené vajíčko v lanýžovém hnízdě.

20180616_145327_2 (1)-2

Poslední zastávka byla v Action Against Hunger, kde jsme si dali jarní rolky (vegan hráškovo lanýžové neměly téměř žádnou chuť, ty s kozím masem byly lepší) a k tomu jsme přidali svatojakubko-krevetové wontony v ostré kořeněné omáčce a křupavého softshell kraba z Hutongu.

Celé tyto vpravdě lukulské hody jsme zakončili zmrzlinou (kopeček za 3 libry nebo dva kopečky za 4,5 – to by byl člověk blbej, dát si jen jeden, ne?) a z festivalu se tak trochu odvalili… 20180616_154437_2-2Ale já měla pro Kiki a Jurka připravenou procházku parkem a okolo Regent’s Canal až ke King’s Cross a pak dál, do City k St.Paul’s Cathedral, kde jsme přešli řeku a došli k London Bridge. 13 kilometrů, během nichž nám krásně slehlo. 🙂

Celkem nachozených kilometrů: 19,2

Večer už jsme jen chvíli poseděli na terase a pak se mrkli na film, u kterého jsem ale samozřejmě tak trochu podřimovala. Jak by taky ne, těch několik dní bylo velmi intenzivních a náročných. Ale tak krásných… Užila jsem si je opravdu naplno. Faktem totiž je, že pokud člověk v Londýně (či kdekoliv jinde) žije, má spoustu povinností a taky trochu zleniví. Nic se nezdá až tak úžasné, metro je plné divných, smradlavých lidí, všude jsou mraky turistů, cože, pivo za 8 liber? Ale když jste takto na pár dní a vaší největší povinností je si to pořádně vychutnat, dny opravdu prožijete a vše vnímáte naplno. Vše je krásné a hýří barvami. Ty vůně čerstvého pečiva, kávy, ale i řeky a ulic… Čtete každou ceduli u hospody či v metru a smějete se.

 

 

 

 

Londýn je hravý a vtipný. Kalorie, ani utracené libry se nepočítají… Za jídlo, ani za suvenýry. 🙂

20180616_210012_2-220180616_210042_2-2

Bohužel, všechno jednou končí a tak mi nezbylo, než se v neděli ráno pobalit, zamáčknout slzu a s Londýnem se opět na nějakou dobu rozloučit. Snad ne na dlouho…

Trocha statistiky, aneb co jsem stihla za čtyři dny:

Počet návštěv Borough Marketu: 4

Počet návštěv restaurace, bistra či tearoom: 3

Počet návštěv hospod: 2

Počet návštěv food festivalu: 1 (ale bylo to velký)

Počet návštěv muzea: 1 (alespoň tak, nejsem úplný kulturní barbar)

Počet návštěv knihkupectví: 2

Počet zakoupených kuchařek: 3 (jenom…)

Počet nachozených kilometrů: 75,6

Počet zkonzumovaných kalorií: asi 10 miliónů

Počet skleniček prosecca a Aperolu: ehm…IMG-20180616-WA0001_2-2

Díky, Kiki a Jurko, že jste mi poskytli azyl a především naprosto báječnou společnost. Jste skvělí!

 

 

 

Čokoládové sušenky s lískovými oříšky

Můj život se točí kolem jídla. Začalo to nenápadně. Docela ráda jsem pekla, občas jsem si koupila nějakou kuchařku v Levných knihách a ráda jsem sledovala kuchařské show Jamieho Olivera. Kdo taky ne? 🙂 Postupně se mi to ale jaksi začalo vymykat z rukou a z koníčku se stala tak trochu obsese. K Vánocům i narozeninám jsem si přála kuchyňské roboty a nože či další a další kuchařky. Na dovolených jsem se zabývala hlavně tím, kde se najíst a jaký si koupit jedlý suvenýr. Když jsem měla příležitost, plánovala jsem akce, kde jsem toho mohla co nejvíc uvařit a upéct. Sice jsem si toho většinou naplánovala tak moc, že jsem si říkala, jestli to vůbec mám zapotřebí a proč se dobrovolně tak stresuju, ale pak při pozorování spokojených strávníků došla k závěru, že ano. Mám to zapotřebí. 🙂 Ze stejného důvodu jsem možná dva roky po sobě pekla přes 50 kilo cukroví.

Po dalším dobrovolném stresu a zároveň jednom z nejlepších období mého života, devíti měsících na Cordon Bleu, se z mého koníčku a obsese nakonec stala i práce. A tak se jídlem nezabývám už jen ve svém volném čase, ale zabývám se jím i 14 hodin denně v práci… A miluju to! Dny, kdy jsem v restauraci, samozřejmě nestíhám nic moc jiného, možná tak sprchu a několik málo hodin spánku. Ale i v mých volných dnech většinou hlavně vymýšlím recepty, scházím se s kamarády na jídlo nebo vařím či peču a píšu tento blog. Do toho si občas zacvičím a nebo se zajdu projít po Praze… Je to sice poněkud monotematické, přiznávám, ale tak to v současnosti prostě je a já jsem šťastná. 🙂IMG_3733.jpg

Celý příspěvek

Čokoládové bezlepkové bábovičky

Už jsem s tím Ottolenghim trochu otravná, já vím, ale já to tušila už v momentě, kdy jsem si kuchařku Sweet koupila v jeho bistru v Belgravii a poprvé si ji prolistovala. Ještě ten večer jsem si větší polovinu receptů označila k vyzkoušení a postupně se knihou opravdu propékám. Lehce upravuju, sem tam uberu cukr či změním omáčku či jiný doplněk, ale jako inspirace je kniha opravdu k nezaplacení. Myslím, že ještě pár měsíců a bude řádně ohmataná a opatlaná čokoládou.

IMG_3880 Celý příspěvek

Pomerančový koláč s mandlemi a pistáciemi

Z mé poměrně rozsáhlé sbírky kuchařek mám několik oblíbených, po kterých pro inspiraci sahám častěji, než po ostatních. Co se sladkostí týče, krom již několikrát zmiňované Sweet od Ottolenhiho je to i několik „zdravých“ kuchařek, mimo jiné jedna s trošku pitomým názvem Love, Bake, Nourish (Miluj, peč, vyživuj). Dovezla jsem si ji z Londýna a baví mě na ní, že jsou v ní recepty sice zdravější, ale nevyhýbající se žádným přirozeným potravinám. Na většině alternativních kuchařek mě totiž odradí, že se hned v úvodu dozvím, že lepek/ mléčné výrobky/ jakýkoliv cukr jsou naprosté zlo. Taky jsem si tím obdobím prošla, ale dnes už nějak nechápu, proč by dezert z celozrnné mouky, medu a kvalitního másla byl pro tělo horší než dezert z půl kila ořechů, kokosového oleje a datlí. Ale to je vedlejší. Dnes jsme tu proto, abychom si něco dobrého upekli, ne abych vzdychala nad nesmyslností nejrůznějších diet.IMG_3856

Celý příspěvek

Chřestový salát s jahodami, oříšky a mučenkovým dresinkem

Jak už jsem říkala, sezóna chřestu je krátká a je potřeba si ji užívat plnými doušky. A stejně tak jahod…Ovoce a zelenina dostupná jen krátký čas v roce má zvláštní kouzlo a ve mně vzbuzuje lehkou obsesi. Chřest každý den! Jahody každý den! A to nechtějte vidět, jak to vypadá, když se náhodou dostanu ke stromu se zralými třešněmi. Neodejdu, dokud nemám plný košík a pupík narvaný až k prasknutí…A nelituju. Protože existuje snad lepší pocit, než si s bříškem plným třešní lehnout do vyhřáté trávy a mžourat do slunce?

Ovoce a zeleninu mám vůbec hrozně ráda. Kdybych se měla vzdát buď čokolády nebo zeleniny, tak se raději vzdám čokolády. Fakt. Jídlo bez zeleniny pro mě není kompletní a sníst pět porcí ovoce a zeleniny denně pro mě není nejmenší problém. A to ani nepočítám hrozny v tekuté formě… Jakmile začne trochu teplé počasí, začne se u mě ve velkém salátovat. Vždyť salát je přece úplně ideální jídlo, no ne? Podává se v misce (nebo v mém případě v míse) a dá se dobře jíst na terase, na piknikové dece nebo i na gauči. Je to rychlé, nevyžaduje to žádné nebo jen minimální vaření a i po snězení celé té velké mísy vám nebude těžko.

Toto je můj další, úplně jednoduchý salát a nový oblíbenec. Krásně se v něm snoubí jemný chřest, sladké jahody, nakyslá mučenka, křupavé oříšky a slaná a krémová feta. Je to fakt dobrý, však zkuste sami, hotový je do 15 minut…

Pokud náhodou neseženete mučenku, připravte si klasický dresink z olivového oleje, citronové šťávy, trošky medu a soli.

IMG_3846 Celý příspěvek

Kořeněné ořechové řezy

I tato buchtička spadá do kategorie „co jsem nesla spolužákům či do práce“. Konkrétně jsem ji nesla jednou spolužákům a nedávno pak do práce. 🙂

Vždycky mě hrozně bavily buchty tohoto typu, kdy se polovina těsta použije jako spodní vrstva a druhá polovina se pak smíchá s něčím navíc a použije se jako druhá vrstva. To je přece tak mazané!

Není to žádná vysoká gastronomie, ale je to strašně dobré, jednoduché a je to vlastně krom supr dezertu i relativně zdravá snídaně. Celozrnná mouka, třtinový cukr a javorový sirup, oříšky plné zdravých tuků a řecký jogurt jako bonus. Máslo je mléčný výrobek, ty jsou přece zdravé, takže taky cajk. Dejte si k tomu nějaké ovoce a bude vám fajn celé dopoledne. 😉

Upečte ji rychle, než začne jahodová sezóna, protože za chvíli už bude chuť jen na nepečené cheesecaky a ovocné bublaniny… 🙂

img_3698.jpg Celý příspěvek

Salát z grilované zeleniny se sýrem halloumi

Duben je podle mě nejkrásnější měsíc v roce. Možná je to dáno tím, že mám v dubnu narozeniny, ale myslím, že i pro chudáky slavící v lednu musí být duben mnohem hezčí… To, jak naráz šeď několika posledních měsíců vystřídá plejáda barev a vůní (i když chápu, že ti, co se od dubna neobejdou bez balení Zyrtecu, až tak nadšení nejsou), jak se lidi na ulici naráz mnohem víc usmívají… A samozřejmě se otvírají zahrádky a pije se Aperol na Náplavce a víno v parku (možná proto se naráz všichni tak usmívají).

Ovšem krom mnohem více příležitostí dát si nějaký ten alkoholický drink pro mě duben taky znamená začátek nové zeleninové sezóny. Začíná to nenápadně výpravou na medvědí česnek, a pokračuje to širokou nabídkou jarního lupení, ředkviček a především! Především chřestu! Chřest naprosto miluju a ty krátké dva měsíce, kdy je v sezóně si jej snažím užít co nejvíc. Tak jak mám běžně v lednici vždy papriku a cuketu, tak mám od konce dubna do poloviny června v lednici vždy chřest. Mám raději zelený, trošku z lenosti (nemusí se loupat), ale hlavně proto, že mi vyhovuje intenzivnější, tak trochu hrášková chuť. Dřív byl v obchodech k nalezení spíš výjimečně, ale posledních pár let jej naštěstí mají skoro všude. Třikrát hurá!

Chřest jsem znala už od dětství (jen ten bílý), ale neznala jsem jej jako chřest. U nás to byl vždy špargl. Rostl u babičky na zahradě a dávali jsme ho do polévky. Většinou pořádně rozvařit, ostatně jako většinu zeleniny v mém dětství. Připravovat zeleninu dokřupava jen s minimální tepelnou úpravou jsem se naučila až v dospělosti a byl to pro mě velký objev. Do té doby lehce ambivalentní vztah k zelenině se změnil v lásku až za hrob.

Letošní první chřest jsem se rozhodla oslavit tímto krásným salátem. Pro někoho možná netradičně jsem chřest nevařila, ale grilovala. Jen lehce, dokřupava. 🙂 A k němu jsem ogrilovala ještě cuketu a brokolici a upekla rajčátka. Salát doplnil můj oblíbený sýr halloumi, taktéž ogrilovaný. No co vám budu povídat. Krása!

IMG_3767.jpg

Celý příspěvek

Nejlepší arašídové sušenky

Občas nosím dříví do lesa. To, že jsem dřív nosívala sladkosti do kanceláře, asi není nic zvláštního, ale já nosím sladkosti i do kulinářské školy nebo cukrárny. A víte, co je zajímavé? Vždycky se to sní… 🙂

Možná někomu připadá trochu nepochopitelné, že po celém dni vaření či pečení ve škole nebo v práci dojdu domů a vyloženě se těším, až upeču sušenky. Jenže to je tím, že jak ve škole, tak v cukrárně, jsme dělávali především ten typ přeslazených a načančaných francouzských dezertů plných želatiny a glukózy, které nejsou tak úplně můj styl. Samozřejmě proti gustu, žádný dišputát, může to být svým způsobem umění a takový dezert jednou za čas člověku určitě přinese pocit radosti a výjimečnosti. Jak jste si ale asi mohli podle receptů, které přidávám všimnout, já mám raději jednoduché a poctivé dezerty, většinou spíše méně sladké, zato plné přirozených ingrediencí a zajímavých chuťových kombinací. Zkrátka dezerty, co si na nic nehrají, protože nemusí.

Tyhle absolutně primitivní sušenky jsou přesně takové a milovníci arašídového másla (já!) z nich budou zcela nadšení (jsem!). Je to totiž v podstatě arašídové máslo ve tvaru sušenky. Prostě ty nejlepší a nejarašídovější arašídové sušenky, co jsem kdy měla. Poprvé jsem je pekla loni do školy a jen se po nich zaprášilo. Od té doby jsem je pak pekla ještě několikrát, protože mi zkrátka spolužáci nedali pokoj a pořád se ptali, kdy zase budou ty supr arašídové sušenky. :)IMG_3648 Celý příspěvek

Jak využít vydlabanou vanilku

Vanilka je hned po šafránu druhým nejdražším kořením na světě. Tento úžasný lusk je velmi ceněný nejen v gastronomii, ale i v kosmetickém průmyslu. Krom své omamné vůně má vanilka mnoho dalších vlastností, díky nimž je v kuchyni zcela nepostradatelná. Zmírňuje hořkost a naopak zdůrazňuje sladkost (proto se používá do čokolády) a je skvělým partnerem pro spoustu dalších koření, bylinek, ovoce, zeleniny, ale i pro mořské plody a ryby. Spojení vanilky a čokolády, mléčných výrobků, jahod či jablek je dobře známé, ale stejně tak dobře se vanilka hodí k tymiánu, fenyklu, rajčatům či mořským rybám a humrovi.

Proces zpracování vanilkových lusků trvá několik měsíců a má čtyři stádia. Nejdříve se teplem (v troubě či horké vodě) nastartuje enzymatický proces, následně se několik týdnů až měsíců lusky suší a „potí“ za vysoké teploty a vlhkosti v bednách vyložených látkou či vlnou a nakonec ještě několik měsíců lusky zrají v uzavřených bednách, kde získávají své charakteristické aroma a chuť.

Vanilka se navíc poměrně složitě pěstuje a z toho důvodu a taky díky výše popsanému zdlouhavému procesu zpracování, je velmi drahá. Je proto určitě žádoucí z lusku vytěžit maximum. Některé recepty využívají semínka i celý lusk (například krémy, ve kterých lusky vyvařujete), ale v jiných receptech se používají pouze semínka (třeba do těsta). Vydlabaný lusk ale určitě nikdy nevyhazujte, je mnoho způsobů, jak jej využít. A o několika způsobech využití vydlabaných vanilkových lusků si v dnešním článku povíme. Využití prázdných lusků se můžeme rozdělit do dvou kategorií, na vaření a tzv. do špajzu.

Co se vaření týče, je to celkem jednoduché, tam, kde recept vyžaduje celý vanilkový lusk a vaří se tekutina s vyškrábnutými semínky i celým luskem, můžete klidně místo jednoho celého lusku použít dva až tři vyškrábnuté a tekutinu nechat povařit o trochu déle. Konkrétně jakýkoliv žloutkový krém (crème pat nebo crème anglaise), základ na zmrzlinu, smetana na panna cottu nebo crème brûlée, karamelová omáčka, nebo třeba pošírování ovoce, tam všude můžete použít místo celého lusk vydlabaný. Můžete jej přihodit i do rajčatové omáčky nebo do másla, ve kterém restujete rybu či krevety. Možností je opravdu mnoho…

Kategorii „do špajzu“ si probereme trošku podrobněji. Mám pro vás hned několik tipů, jak vanilku využít. Tyto výrobky vylepší vaše vaření, ale zároveň jsou to i moc pěkné vlastnoručně vyrobené dárky. A je to navíc všechno úplně jednoduché!

IMG_3692.jpg

Celý příspěvek

Krémová houbová polévka s rozmarýnem

Jsem velmi nadšený houbař. Ale zároveň jsem taky totální houbař smolař a úspěšnou lesní výpravu jsem zažila snad jen jednou, možná dvakrát. Břeclav sice není vyloženě houbařský ráj, ale to není jen tím. Můžete si být jistí, že pokud se chystám do Chřibů nebo na Vysočinu, kde se celé léto houby sbírají kosou do prádelních košů, tak týden před mou návštěvou přijdou katastrofální sucha a v době mé dovolené tam neroste ani prašivka. A já mám přitom houby tak ráda! Jedno z mých největších dětských potěšení na návštěvách u babičky a dědečka v Hradišti bývaly sklenky zavařených hříbků ve spíži. To bych si tak dala! Jenže mně se ještě nikdy nepodařilo nasbírat tolik hub, aby mělo smysl je zavařovat. Většinou je to tak na jednu smutnou smaženici. Ale stále to nevzdávám a doufám, že jednou se to povede. Případně, pokud někdy nasbíráte tolik hříbků, že nebudete vědět co s nimi, myslete na mě. Nějaká sladká odměna vás jistojistě nemine. 😉

V práci jednou na houbaření nějak přišla řeč a kolegyně mi vyprávěla, jak loni nacházela tolik hub, že už ani nevěděla, co s nimi. Tiše (no, ne až tak tiše) jsem záviděla a vnucovala se, že teda letos budu chodit s ní. Ale nevím, jestli jí to mám udělat a své houbařské prokletí přenést i na ni. 😀

Vypadala jsem ale asi tak smutně, že mi nejhodnější Míša alespoň pro útěchu donesla pytlík sušených hub. Tolik radosti!

Hned jsem dostala chuť na houbovou polévku. Rozhodla jsem se pro krémovou variaci ovoněnou rozmarýnem. Recept je úplně jednoduchý a nezabere dlouho. Nezahušťuju moukou, žampiony a créme fraîche se postarají o krásnou konzistenci. A jde to i vegansky nebo chcete-li bezmléčně, pokud mléčné výrobky nejíte. Žampiony jednoduše orestujte na oleji a společně se sušenými hříbky namočte i velkou hrst kešu ořechů a vařte pak vše společně. Vynechte créme fraîche a nakonec rozmixujte. Budete ale potřebovat opravdu výkonný mixér, případně po rozmixování polévku ještě propasírujte.IMG_3555 Celý příspěvek