Čokoládové sušenky s lískovými oříšky

Můj život se točí kolem jídla. Začalo to nenápadně. Docela ráda jsem pekla, občas jsem si koupila nějakou kuchařku v Levných knihách a ráda jsem sledovala kuchařské show Jamieho Olivera. Kdo taky ne? 🙂 Postupně se mi to ale jaksi začalo vymykat z rukou a z koníčku se stala tak trochu obsese. K Vánocům i narozeninám jsem si přála kuchyňské roboty a nože či další a další kuchařky. Na dovolených jsem se zabývala hlavně tím, kde se najíst a jaký si koupit jedlý suvenýr. Když jsem měla příležitost, plánovala jsem akce, kde jsem toho mohla co nejvíc uvařit a upéct. Sice jsem si toho většinou naplánovala tak moc, že jsem si říkala, jestli to vůbec mám zapotřebí a proč se dobrovolně tak stresuju, ale pak při pozorování spokojených strávníků došla k závěru, že ano. Mám to zapotřebí. 🙂 Ze stejného důvodu jsem možná dva roky po sobě pekla přes 50 kilo cukroví.

Po dalším dobrovolném stresu a zároveň jednom z nejlepších období mého života, devíti měsících na Cordon Bleu, se z mého koníčku a obsese nakonec stala i práce. A tak se jídlem nezabývám už jen ve svém volném čase, ale zabývám se jím i 14 hodin denně v práci… A miluju to! Dny, kdy jsem v restauraci, samozřejmě nestíhám nic moc jiného, možná tak sprchu a několik málo hodin spánku. Ale i v mých volných dnech většinou hlavně vymýšlím recepty, scházím se s kamarády na jídlo nebo vařím či peču a píšu tento blog. Do toho si občas zacvičím a nebo se zajdu projít po Praze… Je to sice poněkud monotematické, přiznávám, ale tak to v současnosti prostě je a já jsem šťastná. 🙂IMG_3733.jpg

Celý příspěvek

Čokoládové bezlepkové bábovičky

Už jsem s tím Ottolenghim trochu otravná, já vím, ale já to tušila už v momentě, kdy jsem si kuchařku Sweet koupila v jeho bistru v Belgravii a poprvé si ji prolistovala. Ještě ten večer jsem si větší polovinu receptů označila k vyzkoušení a postupně se knihou opravdu propékám. Lehce upravuju, sem tam uberu cukr či změním omáčku či jiný doplněk, ale jako inspirace je kniha opravdu k nezaplacení. Myslím, že ještě pár měsíců a bude řádně ohmataná a opatlaná čokoládou.

IMG_3880 Celý příspěvek

Pomerančový koláč s mandlemi a pistáciemi

Z mé poměrně rozsáhlé sbírky kuchařek mám několik oblíbených, po kterých pro inspiraci sahám častěji, než po ostatních. Co se sladkostí týče, krom již několikrát zmiňované Sweet od Ottolenhiho je to i několik „zdravých“ kuchařek, mimo jiné jedna s trošku pitomým názvem Love, Bake, Nourish (Miluj, peč, vyživuj). Dovezla jsem si ji z Londýna a baví mě na ní, že jsou v ní recepty sice zdravější, ale nevyhýbající se žádným přirozeným potravinám. Na většině alternativních kuchařek mě totiž odradí, že se hned v úvodu dozvím, že lepek/ mléčné výrobky/ jakýkoliv cukr jsou naprosté zlo. Taky jsem si tím obdobím prošla, ale dnes už nějak nechápu, proč by dezert z celozrnné mouky, medu a kvalitního másla byl pro tělo horší než dezert z půl kila ořechů, kokosového oleje a datlí. Ale to je vedlejší. Dnes jsme tu proto, abychom si něco dobrého upekli, ne abych vzdychala nad nesmyslností nejrůznějších diet.IMG_3856

Celý příspěvek

Chřestový salát s jahodami, oříšky a mučenkovým dresinkem

Jak už jsem říkala, sezóna chřestu je krátká a je potřeba si ji užívat plnými doušky. A stejně tak jahod…Ovoce a zelenina dostupná jen krátký čas v roce má zvláštní kouzlo a ve mně vzbuzuje lehkou obsesi. Chřest každý den! Jahody každý den! A to nechtějte vidět, jak to vypadá, když se náhodou dostanu ke stromu se zralými třešněmi. Neodejdu, dokud nemám plný košík a pupík narvaný až k prasknutí…A nelituju. Protože existuje snad lepší pocit, než si s bříškem plným třešní lehnout do vyhřáté trávy a mžourat do slunce?

Ovoce a zeleninu mám vůbec hrozně ráda. Kdybych se měla vzdát buď čokolády nebo zeleniny, tak se raději vzdám čokolády. Fakt. Jídlo bez zeleniny pro mě není kompletní a sníst pět porcí ovoce a zeleniny denně pro mě není nejmenší problém. A to ani nepočítám hrozny v tekuté formě… Jakmile začne trochu teplé počasí, začne se u mě ve velkém salátovat. Vždyť salát je přece úplně ideální jídlo, no ne? Podává se v misce (nebo v mém případě v míse) a dá se dobře jíst na terase, na piknikové dece nebo i na gauči. Je to rychlé, nevyžaduje to žádné nebo jen minimální vaření a i po snězení celé té velké mísy vám nebude těžko.

Toto je můj další, úplně jednoduchý salát a nový oblíbenec. Krásně se v něm snoubí jemný chřest, sladké jahody, nakyslá mučenka, křupavé oříšky a slaná a krémová feta. Je to fakt dobrý, však zkuste sami, hotový je do 15 minut…

Pokud náhodou neseženete mučenku, připravte si klasický dresink z olivového oleje, citronové šťávy, trošky medu a soli.

IMG_3846 Celý příspěvek

Kořeněné ořechové řezy

I tato buchtička spadá do kategorie „co jsem nesla spolužákům či do práce“. Konkrétně jsem ji nesla jednou spolužákům a nedávno pak do práce. 🙂

Vždycky mě hrozně bavily buchty tohoto typu, kdy se polovina těsta použije jako spodní vrstva a druhá polovina se pak smíchá s něčím navíc a použije se jako druhá vrstva. To je přece tak mazané!

Není to žádná vysoká gastronomie, ale je to strašně dobré, jednoduché a je to vlastně krom supr dezertu i relativně zdravá snídaně. Celozrnná mouka, třtinový cukr a javorový sirup, oříšky plné zdravých tuků a řecký jogurt jako bonus. Máslo je mléčný výrobek, ty jsou přece zdravé, takže taky cajk. Dejte si k tomu nějaké ovoce a bude vám fajn celé dopoledne. 😉

Upečte ji rychle, než začne jahodová sezóna, protože za chvíli už bude chuť jen na nepečené cheesecaky a ovocné bublaniny… 🙂

img_3698.jpg Celý příspěvek

Salát z grilované zeleniny se sýrem halloumi

Duben je podle mě nejkrásnější měsíc v roce. Možná je to dáno tím, že mám v dubnu narozeniny, ale myslím, že i pro chudáky slavící v lednu musí být duben mnohem hezčí… To, jak naráz šeď několika posledních měsíců vystřídá plejáda barev a vůní (i když chápu, že ti, co se od dubna neobejdou bez balení Zyrtecu, až tak nadšení nejsou), jak se lidi na ulici naráz mnohem víc usmívají… A samozřejmě se otvírají zahrádky a pije se Aperol na Náplavce a víno v parku (možná proto se naráz všichni tak usmívají).

Ovšem krom mnohem více příležitostí dát si nějaký ten alkoholický drink pro mě duben taky znamená začátek nové zeleninové sezóny. Začíná to nenápadně výpravou na medvědí česnek, a pokračuje to širokou nabídkou jarního lupení, ředkviček a především! Především chřestu! Chřest naprosto miluju a ty krátké dva měsíce, kdy je v sezóně si jej snažím užít co nejvíc. Tak jak mám běžně v lednici vždy papriku a cuketu, tak mám od konce dubna do poloviny června v lednici vždy chřest. Mám raději zelený, trošku z lenosti (nemusí se loupat), ale hlavně proto, že mi vyhovuje intenzivnější, tak trochu hrášková chuť. Dřív byl v obchodech k nalezení spíš výjimečně, ale posledních pár let jej naštěstí mají skoro všude. Třikrát hurá!

Chřest jsem znala už od dětství (jen ten bílý), ale neznala jsem jej jako chřest. U nás to byl vždy špargl. Rostl u babičky na zahradě a dávali jsme ho do polévky. Většinou pořádně rozvařit, ostatně jako většinu zeleniny v mém dětství. Připravovat zeleninu dokřupava jen s minimální tepelnou úpravou jsem se naučila až v dospělosti a byl to pro mě velký objev. Do té doby lehce ambivalentní vztah k zelenině se změnil v lásku až za hrob.

Letošní první chřest jsem se rozhodla oslavit tímto krásným salátem. Pro někoho možná netradičně jsem chřest nevařila, ale grilovala. Jen lehce, dokřupava. 🙂 A k němu jsem ogrilovala ještě cuketu a brokolici a upekla rajčátka. Salát doplnil můj oblíbený sýr halloumi, taktéž ogrilovaný. No co vám budu povídat. Krása!

IMG_3767.jpg

Celý příspěvek

Nejlepší arašídové sušenky

Občas nosím dříví do lesa. To, že jsem dřív nosívala sladkosti do kanceláře, asi není nic zvláštního, ale já nosím sladkosti i do kulinářské školy nebo cukrárny. A víte, co je zajímavé? Vždycky se to sní… 🙂

Možná někomu připadá trochu nepochopitelné, že po celém dni vaření či pečení ve škole nebo v práci dojdu domů a vyloženě se těším, až upeču sušenky. Jenže to je tím, že jak ve škole, tak v cukrárně, jsme dělávali především ten typ přeslazených a načančaných francouzských dezertů plných želatiny a glukózy, které nejsou tak úplně můj styl. Samozřejmě proti gustu, žádný dišputát, může to být svým způsobem umění a takový dezert jednou za čas člověku určitě přinese pocit radosti a výjimečnosti. Jak jste si ale asi mohli podle receptů, které přidávám všimnout, já mám raději jednoduché a poctivé dezerty, většinou spíše méně sladké, zato plné přirozených ingrediencí a zajímavých chuťových kombinací. Zkrátka dezerty, co si na nic nehrají, protože nemusí.

Tyhle absolutně primitivní sušenky jsou přesně takové a milovníci arašídového másla (já!) z nich budou zcela nadšení (jsem!). Je to totiž v podstatě arašídové máslo ve tvaru sušenky. Prostě ty nejlepší a nejarašídovější arašídové sušenky, co jsem kdy měla. Poprvé jsem je pekla loni do školy a jen se po nich zaprášilo. Od té doby jsem je pak pekla ještě několikrát, protože mi zkrátka spolužáci nedali pokoj a pořád se ptali, kdy zase budou ty supr arašídové sušenky. :)IMG_3648 Celý příspěvek

Jak využít vydlabanou vanilku

Vanilka je hned po šafránu druhým nejdražším kořením na světě. Tento úžasný lusk je velmi ceněný nejen v gastronomii, ale i v kosmetickém průmyslu. Krom své omamné vůně má vanilka mnoho dalších vlastností, díky nimž je v kuchyni zcela nepostradatelná. Zmírňuje hořkost a naopak zdůrazňuje sladkost (proto se používá do čokolády) a je skvělým partnerem pro spoustu dalších koření, bylinek, ovoce, zeleniny, ale i pro mořské plody a ryby. Spojení vanilky a čokolády, mléčných výrobků, jahod či jablek je dobře známé, ale stejně tak dobře se vanilka hodí k tymiánu, fenyklu, rajčatům či mořským rybám a humrovi.

Proces zpracování vanilkových lusků trvá několik měsíců a má čtyři stádia. Nejdříve se teplem (v troubě či horké vodě) nastartuje enzymatický proces, následně se několik týdnů až měsíců lusky suší a „potí“ za vysoké teploty a vlhkosti v bednách vyložených látkou či vlnou a nakonec ještě několik měsíců lusky zrají v uzavřených bednách, kde získávají své charakteristické aroma a chuť.

Vanilka se navíc poměrně složitě pěstuje a z toho důvodu a taky díky výše popsanému zdlouhavému procesu zpracování, je velmi drahá. Je proto určitě žádoucí z lusku vytěžit maximum. Některé recepty využívají semínka i celý lusk (například krémy, ve kterých lusky vyvařujete), ale v jiných receptech se používají pouze semínka (třeba do těsta). Vydlabaný lusk ale určitě nikdy nevyhazujte, je mnoho způsobů, jak jej využít. A o několika způsobech využití vydlabaných vanilkových lusků si v dnešním článku povíme. Využití prázdných lusků se můžeme rozdělit do dvou kategorií, na vaření a tzv. do špajzu.

Co se vaření týče, je to celkem jednoduché, tam, kde recept vyžaduje celý vanilkový lusk a vaří se tekutina s vyškrábnutými semínky i celým luskem, můžete klidně místo jednoho celého lusku použít dva až tři vyškrábnuté a tekutinu nechat povařit o trochu déle. Konkrétně jakýkoliv žloutkový krém (crème pat nebo crème anglaise), základ na zmrzlinu, smetana na panna cottu nebo crème brûlée, karamelová omáčka, nebo třeba pošírování ovoce, tam všude můžete použít místo celého lusk vydlabaný. Můžete jej přihodit i do rajčatové omáčky nebo do másla, ve kterém restujete rybu či krevety. Možností je opravdu mnoho…

Kategorii „do špajzu“ si probereme trošku podrobněji. Mám pro vás hned několik tipů, jak vanilku využít. Tyto výrobky vylepší vaše vaření, ale zároveň jsou to i moc pěkné vlastnoručně vyrobené dárky. A je to navíc všechno úplně jednoduché!

IMG_3692.jpg

Celý příspěvek

Krémová houbová polévka s rozmarýnem

Jsem velmi nadšený houbař. Ale zároveň jsem taky totální houbař smolař a úspěšnou lesní výpravu jsem zažila snad jen jednou, možná dvakrát. Břeclav sice není vyloženě houbařský ráj, ale to není jen tím. Můžete si být jistí, že pokud se chystám do Chřibů nebo na Vysočinu, kde se celé léto houby sbírají kosou do prádelních košů, tak týden před mou návštěvou přijdou katastrofální sucha a v době mé dovolené tam neroste ani prašivka. A já mám přitom houby tak ráda! Jedno z mých největších dětských potěšení na návštěvách u babičky a dědečka v Hradišti bývaly sklenky zavařených hříbků ve spíži. To bych si tak dala! Jenže mně se ještě nikdy nepodařilo nasbírat tolik hub, aby mělo smysl je zavařovat. Většinou je to tak na jednu smutnou smaženici. Ale stále to nevzdávám a doufám, že jednou se to povede. Případně, pokud někdy nasbíráte tolik hříbků, že nebudete vědět co s nimi, myslete na mě. Nějaká sladká odměna vás jistojistě nemine. 😉

V práci jednou na houbaření nějak přišla řeč a kolegyně mi vyprávěla, jak loni nacházela tolik hub, že už ani nevěděla, co s nimi. Tiše (no, ne až tak tiše) jsem záviděla a vnucovala se, že teda letos budu chodit s ní. Ale nevím, jestli jí to mám udělat a své houbařské prokletí přenést i na ni. 😀

Vypadala jsem ale asi tak smutně, že mi nejhodnější Míša alespoň pro útěchu donesla pytlík sušených hub. Tolik radosti!

Hned jsem dostala chuť na houbovou polévku. Rozhodla jsem se pro krémovou variaci ovoněnou rozmarýnem. Recept je úplně jednoduchý a nezabere dlouho. Nezahušťuju moukou, žampiony a créme fraîche se postarají o krásnou konzistenci. A jde to i vegansky nebo chcete-li bezmléčně, pokud mléčné výrobky nejíte. Žampiony jednoduše orestujte na oleji a společně se sušenými hříbky namočte i velkou hrst kešu ořechů a vařte pak vše společně. Vynechte créme fraîche a nakonec rozmixujte. Budete ale potřebovat opravdu výkonný mixér, případně po rozmixování polévku ještě propasírujte.IMG_3555 Celý příspěvek

Buchtičky s krémem

Když jsem byla malá, byla jsem strašně vybíravá. Nepozřela jsem například věci, u nichž jsem nedokázala určit jednotlivé ingredience a které byly tak nějak podezřelé. Pomazánky nebo lahůdkové saláty, no fuj… Nebo tučné maso. Nebo mleté maso. Vařené maso. Omáčky (hlavně křenovka, koprovka, rajská a ano, i svíčková). Nebo vařená mrkev a vůbec kořenová zelenina. Se zeleninou všeobecně jsem problém neměla, až na nechutné převařené úpravy jako fazolky na smetaně nebo (u)dušená růžičková kapusta. I cuketu, která mi teď v lednici prakticky nikdy nechybí, mi na dlouhé roky zprotivily cuketové řízky (taky se u vás cuketa sbírala až v době, kdy měla velikost dýně?). Ovoce jsem naopak od dětství milovala a když dozrávaly třešně a jahody, nemohla jsem se dočkat, až si pořádně narvu pupík.

Možná jsem ovoce tak milovala, proto, že je sladké. Se sladkým jsem totiž měla v dětství spíš opačný problém. Sladké bych mohla jíst od rána do večera a nebylo snad nic sladkého, co bych nejedla. Asi jediná jídla, na které jsem se ve školní jídelně opravdu těšívala, bývala právě sladká jídla. Žemlovka, ovocné knedlíky, palačinky, buchtičky s krémem… Někomu to možná nepřijde jako opravdové jídlo, mně už dnes vlastně taky ne, ale že bych v osmi letech přemýšlela o nutričních hodnotách, obsahu vlákniny či dostatečném množství zeleniny v mé stravě, to fakt né. Tehdy mělo jídlo jediné kritérium: chutná vs. nechutná. Od školních let ovšem uplynulo mnoho času, začala jsem se víc zabývat zdravou stravou a hlavně bydlím už přes 10 let sama a vařit sama pro sebe ovocné knedlíky nebo žemlovku se mi prostě nikdy nechtělo. A tak se tak nějak stalo, že jsem sladký oběd neměla už opravdu hódně dlouho…

Až když jsme nedávno v práci dělali buchtičky, dostala jsem na ně najednou hroznou chuť. Mou slabost pro kynuté těsto jsem už tady zmiňovala, a když se k tomu přidá ještě poctivý žloutkový krém, tak se jen těžko odolává. A já taky neodolala a toto nostalgické, vanilkou a dětstvím vonící jídlo jsem si doma připravila.  IMG_3614

Celý příspěvek