Muffiny jsou vděčná záležitost. Není snad nic jednoduššího a rychlejšího, variace jsou nekonečné a snesou prakticky cokoliv. Jediné speciální vybavení, které potřebujete, je plech na muffiny. Jasně, jde to i s dvěma až třemi vrstvami papírových košíčků (pokud máte husté těsto), ale osobně preferuju teflonovou formu bez papírových košíčků. Dřív jsem je používala, ale vždycky mě hrozně štvalo, že polovina muffinu zůstane přilepená na papíru. Takové plýtvání! Zkusila jsem to bez nich a pokud formu zlehka vymažete, bez problémů půjdou ven. Pokud si už jednou formu pořídíte, určitě ji budete používat často. Ať už na muffiny, nebo třeba na cupcaky.
Možná občas přemýšlíte nad tím, jaký je vlastně rozdíl mezi muffinem a cupcakem. Možná máte na práci důležitější věci. Ale pokud by vás náhodou rozdíl mezi muffinem a cupcakem zajímal, na následujících řádcích si to objasníme. 🙂
Zjevný rozdíl je v tom, že cupcaky jsou ozdobené krémem a případně dalšími více či méně kýčovitými dekoracemi (třeba cukrovými kytičkami či třpytivým zdobením). Ale není to jen to. Těsto na cupcaky je vlastně těžší dortové těsto (těžší oproti lehkému piškotovému) a většinou zahrnuje tření vajec či másla s cukrem. Těsto na muffiny je jiné, je z rodiny „quick breads“ (rychlých chlebíčků), kdy se zvlášť smíchají suché suroviny (mouka, prášek do pečiva, soda, koření) a vlhké suroviny (mléko, jogurt, džus, cukr, vejce, tuk), a pak jen společně velmi zlehka promíchají. Hlavně nepřemíchat, aby nebyly gumové!
Další věc je to, že muffiny jsou zpravidla snídaňová záležitost a jako takové se alespoň snaží předstírat, že jsou trochu zdravé. Celozrnná mouka, méně cukru, ovoce, oříšky,… Cupcaky jsou naopak svou definicí dezerty a na nějakou výživovou hodnotu se u nich opravdu nehraje. Jsou hódně moc sladké, z bílé mouky i cukru, hrají všemi barvami, jsou zdobené, cukrové a máslové. Jsou to prostě dezerty a jako takové se nemají jíst každý den. Muffiny se každý den jíst můžou. Fakt. 🙂
Konkrétně tyto muffiny vznikly proto, že jsem chtěla spotřebovat zbytek sušených švestek, který se nám smutně krčil ve spíži. Vzpomněla jsem si na perníkový štrůdl s povidly a ořechy, který dělávala babička a tím se inspirovala. Použila jsem celozrnnou špaldovou mouku, protože u muffinů nevadí, že má trochu jinou strukturu a množství lepku. 100% celozrnné pečivo je sice vždycky trošku těžší a hutnější, než bílé, ale chuť je zase podle mě mnohem komplexnější a zajímavější. Tyto muffiny jsou navíc díky jablku a jogurtu krásně vláčné. Není v nich žádný cukr, jen to jablko, med a sušené ovoce. Spousta vlákniny a docela rozumné množství cukrů i tuků z nich dělá prostě ideální snídani. 
