Letošní Vánoce uběhly hrozně rychle, snad ještě rychleji, než obvykle. A to do Vánoc nepočítám pouze Štědrý den, Boží hod a Štěpána, ale prakticky celý prosinec. Vlastně od chvíle, kdy se začnou popíjet přeslazené svařáky na vyzdobených náměstích až po novoroční bolehlav, to všechno jsou pro mě Vánoce. A tento čas pro mě už mnoho let znamená především pečení vánočního cukroví.
Letos jsem se mírně hecla a rozhodla jsem se vyjít vstříc několikaletým dotazům, zda bych cukroví neprodávala. Takže 25 druhů a to vše ve dvou až třech dávkách. Dohromady asi 54 kilo a 5500 kousků. Bylo to sice náročné a upřímně řečeno jsem byla ráda, když jsem zavřela poslední dokončenou krabici, ale stejně, mě to prostě baví. Navíc to byl fajn trénink na to, co mě čeká od ledna…
Čas mezi Štědrým dnem a Novým rokem byl pro mě vyplněn především nervozitou a postupným balením. Na Nový rok jsem pak pro rodinu připravila brunch, abychom společně strávili několik hodin u dobrého jídla a měli šanci se rozloučit.
4. ledna 2017 už pak nezbylo nic jiného než zaklapnout kufry, zamáčknout slzu a naposledy se rozloučit s mým nejlepším psem Čendou a společně s rodiči vyrazit na letiště a nastoupit do letadla směr Londýn.
V pátek jsem s mírně staženým žaludkem dorazila na Bloomsbury Square, kde sídlí londýnská pobočka Le Cordon Bleu a kde se v následujících měsících budu učit vařit a především péct. Čekají mě tři měsíce v obou kurzech (Cuisine a Patisserie), což obnáší zhruba 40 hodin týdně a od dalšího semestru už pak pouze Patisserie.
Orientační den přinesl spoustu informací o tom jak škola funguje a náznaky toho, co nás čeká. Byli jsme rozděleni do skupinek dle našich kurzů a jeden z chefů (dobře naložený, sympatický Welšan Anthony) nás provedl po škole. Když jsme se jako skupinka představovali, zjistili jsme, že jsme opravdu z celého světa. Pouze jeden z 16 byl Angličan, zbytek především z kontinentální Evropy, Arabských zemí a východní Asie. Dostali jsme sadu nožů a uniformy a po několika dobře míněných radách (“Nože neotvírejte až do vaší první hodiny, říznete se!” nebo “Uniformu si raději vyberte volnější, zcela jistě přiberete…”) jsme byli propuštěni. V sobotu nás čeká celý den školení o hygieně a bezpečnosti a od pondělka už konečně začneme naostro… Jsem sice trochu nervózní, to nemůžu popřít, ale zároveň se moc těším co všechno se v následujících měsících naučím.
Tak směle do toho…
Ahoj, moc pěkně napsané, svěže a vtipně. A co další dny? Jak proběhlo školení? Jak vypadá uniforma? Pokračuj! tat.
Jo, ještě bych chtěl jako účastník branče podotknout, že všechny formy pečiva jsou vlastnoručně připravené a upečené Eliškou. Takže žádný Penam, či jiné velkovýroby! A byly fakt výborné, jako z jiného světa.