Pečená pražma se zeleninou

Jedna ze supr výhod bydlení v Praze je možnost objednat si nákup jídla domů. Zvlášť když jste křehká žena, co by se přece neměla tahat s těžkými taškami nebo když chodíte z práce okolo půlnoci, kdy už je otevřená leda tak večerka, která má sice širokou nabídku alkoholických nápojů a cigaret, ale jídla tam moc nenajdete. Případně když pro vás platí obojí… 🙂

Přiznám se, že asi 90% nákupu jídla teď řeším právě tímto způsobem. Těch zbylých 10% jsou radosti a libůstky z trhů a specializovaných obchodů… Ale nejde jen o pohodlnost a to, že se mi nechce do krámu. Takový rohlik.cz má totiž opravdu širokou nabídku potravin, které v běžném supermarketu mnohdy ani nenajdete. Třeba maso a ryby. A tak si občas udělám radost a dopřeju si i něco jiného, než obligátního lososa. Třeba pražmu….IMG_3905.jpg

Celý příspěvek

Vietnamský salát

Mám za sebou docela dost kurzů vaření. A to nemyslím, jen ten „velký“, devítiměsíční na Cordon Bleu. Ještě předtím, než jsem svůj život obrátila o 180 stupňů, jsem si žila poměrně poklidně. Chodila jsem do práce na klasických osm hodin, pondělí až pátek, a gastronomií jsem se zabývala pouze ve svém volném čase. Mimo jiné se to projevovalo tak, že jsem si chodívala odpočinout na různé food akce nebo školení. Jeden z mých prvních kurzů byla vietnamská kuchyně s Kamu, se kterou jsem se předtím byla podívat i do Sapy. V té době jsem o asijské kuchyni skoro nic nevěděla a vlastně jsem tehdy ani neměla moc ráda koriandr. Což mi dnes, kdy si do salátu většinou nasekám celý svazek, přijde úplně nepochopitelné… 🙂IMG_3825

Celý příspěvek

Salát z grilované zeleniny se sýrem halloumi

Duben je podle mě nejkrásnější měsíc v roce. Možná je to dáno tím, že mám v dubnu narozeniny, ale myslím, že i pro chudáky slavící v lednu musí být duben mnohem hezčí… To, jak naráz šeď několika posledních měsíců vystřídá plejáda barev a vůní (i když chápu, že ti, co se od dubna neobejdou bez balení Zyrtecu, až tak nadšení nejsou), jak se lidi na ulici naráz mnohem víc usmívají… A samozřejmě se otvírají zahrádky a pije se Aperol na Náplavce a víno v parku (možná proto se naráz všichni tak usmívají).

Ovšem krom mnohem více příležitostí dát si nějaký ten alkoholický drink pro mě duben taky znamená začátek nové zeleninové sezóny. Začíná to nenápadně výpravou na medvědí česnek, a pokračuje to širokou nabídkou jarního lupení, ředkviček a především! Především chřestu! Chřest naprosto miluju a ty krátké dva měsíce, kdy je v sezóně si jej snažím užít co nejvíc. Tak jak mám běžně v lednici vždy papriku a cuketu, tak mám od konce dubna do poloviny června v lednici vždy chřest. Mám raději zelený, trošku z lenosti (nemusí se loupat), ale hlavně proto, že mi vyhovuje intenzivnější, tak trochu hrášková chuť. Dřív byl v obchodech k nalezení spíš výjimečně, ale posledních pár let jej naštěstí mají skoro všude. Třikrát hurá!

Chřest jsem znala už od dětství (jen ten bílý), ale neznala jsem jej jako chřest. U nás to byl vždy špargl. Rostl u babičky na zahradě a dávali jsme ho do polévky. Většinou pořádně rozvařit, ostatně jako většinu zeleniny v mém dětství. Připravovat zeleninu dokřupava jen s minimální tepelnou úpravou jsem se naučila až v dospělosti a byl to pro mě velký objev. Do té doby lehce ambivalentní vztah k zelenině se změnil v lásku až za hrob.

Letošní první chřest jsem se rozhodla oslavit tímto krásným salátem. Pro někoho možná netradičně jsem chřest nevařila, ale grilovala. Jen lehce, dokřupava. 🙂 A k němu jsem ogrilovala ještě cuketu a brokolici a upekla rajčátka. Salát doplnil můj oblíbený sýr halloumi, taktéž ogrilovaný. No co vám budu povídat. Krása!

IMG_3767.jpg

Celý příspěvek

Krémová houbová polévka s rozmarýnem

Jsem velmi nadšený houbař. Ale zároveň jsem taky totální houbař smolař a úspěšnou lesní výpravu jsem zažila snad jen jednou, možná dvakrát. Břeclav sice není vyloženě houbařský ráj, ale to není jen tím. Můžete si být jistí, že pokud se chystám do Chřibů nebo na Vysočinu, kde se celé léto houby sbírají kosou do prádelních košů, tak týden před mou návštěvou přijdou katastrofální sucha a v době mé dovolené tam neroste ani prašivka. A já mám přitom houby tak ráda! Jedno z mých největších dětských potěšení na návštěvách u babičky a dědečka v Hradišti bývaly sklenky zavařených hříbků ve spíži. To bych si tak dala! Jenže mně se ještě nikdy nepodařilo nasbírat tolik hub, aby mělo smysl je zavařovat. Většinou je to tak na jednu smutnou smaženici. Ale stále to nevzdávám a doufám, že jednou se to povede. Případně, pokud někdy nasbíráte tolik hříbků, že nebudete vědět co s nimi, myslete na mě. Nějaká sladká odměna vás jistojistě nemine. 😉

V práci jednou na houbaření nějak přišla řeč a kolegyně mi vyprávěla, jak loni nacházela tolik hub, že už ani nevěděla, co s nimi. Tiše (no, ne až tak tiše) jsem záviděla a vnucovala se, že teda letos budu chodit s ní. Ale nevím, jestli jí to mám udělat a své houbařské prokletí přenést i na ni. 😀

Vypadala jsem ale asi tak smutně, že mi nejhodnější Míša alespoň pro útěchu donesla pytlík sušených hub. Tolik radosti!

Hned jsem dostala chuť na houbovou polévku. Rozhodla jsem se pro krémovou variaci ovoněnou rozmarýnem. Recept je úplně jednoduchý a nezabere dlouho. Nezahušťuju moukou, žampiony a créme fraîche se postarají o krásnou konzistenci. A jde to i vegansky nebo chcete-li bezmléčně, pokud mléčné výrobky nejíte. Žampiony jednoduše orestujte na oleji a společně se sušenými hříbky namočte i velkou hrst kešu ořechů a vařte pak vše společně. Vynechte créme fraîche a nakonec rozmixujte. Budete ale potřebovat opravdu výkonný mixér, případně po rozmixování polévku ještě propasírujte.IMG_3555 Celý příspěvek