Jak na artyčok

Artyčoky, roztomilé jedlé bodláky, nejsou v našich končinách příliš časté, ale občas na ně přece jen můžete narazit třeba na trzích, v Makru či větších supermarketech. Řekla bych, že jeden z důvodů, proč je nemají v obchodech běžně, je to, že se prodejci obávají, že by je lidi stejně nekupovali, protože  by nevěděli, co s nimi. A taky proto, že nejsou úplně nejlevnější. Zvlášť, když si uvědomíte, že jedlá je tak zhruba pětina. 

Pokud je ale někde zahlédnete, zkuste je koupit, minimálně jednou na zkoušku. Je to totiž opravdu dobrota a čerstvé jsou samozřejmě mnohem lepší, než konzervované, které jste možná ochutnali na pizze. V základní způsobu přípravy se lístky jen lehce zastřihnou a po uvaření (nejlépe na páře) se odtrhávají, namáčí do másla či dresinku a „vycucávají“. Vršky lístků se nejí, jsou příliš vláknité. Po odtrhání všech lístků se dostanete k tomu nejlepšímu z artyčoku, měkkému a šťavnatému srdíčku.

Já vám dnes ale ukážu, jak artyčok okrájet rovnou na srdíčko. Ano, chvilku to zabere a ano, je z toho spousta odpadu. Ale jednou za čas je fajn si vyzkoušet něco nového.

Jak na to?

Nachystejte si hrnec vody a vymačkejte do něj citron. Vymačkaný citron si schovejte, budete ho potřebovat při okrajování. Vezměte si velký nůž (dobře to jde i s pilkovým nožem na chleba), nůžky a malý, nejlépe zahnutý nožík. Vše by mělo být co nejostřejší. Pokud chcete, vezměte si i gumové rukavice, artyčok vám totiž může prsty zbarvit dohněda.

Začněte tím, že odlomíte stonek. Tím i vylomíte tuhá vlákna. Pokud to nejde a stonek se spíš ohýbá, je to známka, že artyčok není nejčerstvější. Pak artyčok položte na stranu a odřízněte vrchní dvě třetiny. Ty vyhoďte. Zbude vám spodní třetina. Vezměte nůžky a začněte odspodu odstřihávat lístky, pokračujte tak dlouho, dokud to půjde, zhruba tři až čtyři vrstvy.

Teď si vezměte malý nožík a opatrně, abyste nezakrojili příliš hluboko, začněte artyčok postupně dokola ořezávat. Chcete se zbavit veškerých zelených částí. Během práce artyčok potírejte vymačkaným citronem, oxiduje totiž až neuvěřitelně rychle.

Jakmile máte artyčok ořezaný, můžete ještě vydlabat středové vousy, ale lépe to jde až po uvaření. Artyčok dejte do hrnce s citronovou vodou, než dokončíte i ostatní.

Jakmile máte hotovo, vodu v hrnci osolte, přidejte špetku cukru a vymačkané citrony a pokud chcete, i nějakou bylinku či česnek. Přiveďte k varu a na mírném ohni vařte, dokud nejsou artyčoky měkké (zkoušejte párátkem zabodnutým do středu). Pokud jste před vařením neodstranili vousy, udělejte to nyní. Prostě je vydlábněte lžičkou.

Uvařené artyčoky můžete nakrájet a použít na pizzu či do salátu nebo je orestujte na másle (můžete jej nechat i trochu zhnědnout) a podávejte jako přílohu. Jejich tvar vyloženě vybízí k tomu je něčím naplnit. Ve škole jsme je plnili směsí kořenové zeleniny a hrášku (bylo to jedno ze tří zkouškových jídel v Basicu, hovězí steak a artyčokem), ale to je takové dost retro a mě osobně to připomínalo takové ty ne moc vábné, mražené zeleninové směsi… Já je naposledy plnila orestovanou hlívou s česnekem a petrželkou a na talíři usadila na namotané cuketové špagety a podávala k pečenému kuřeti.

Malá poznámka mimo hlavní téma. Pokud vás zajímá jak na cuketové špagety, tak to je úplně jednoduché. Existuje speciální udělátko na zeleninové špagety zvaný spiralizér (ocení zejména vyznavači raw a paleo stravy, kteří dělají nudle ze všeho možného), ale předpokládám, že většina z nás doma nemá místo na další krám za tisícovku. Doporučuju koupit škrabku julienne od Tescomy (zadejte do Googlu “škrabka julienne”), která nezabere téměř žádné místo a stojí asi 70 korun. A nebo funguje mandolína, ale přiznám se, že po tom, kolik krve jsem ve škole při používání mandolíny viděla, k ní nemám moc vřelý vztah. Špagety pak jen vložíte na pánev s mírně rozpáleným olivovým olejem (samozřejmě opět můžete přidat nějakou bylinku či česnek), osolíte a minutku či dvě orestujete doměkka.