Buchtičky s krémem

Když jsem byla malá, byla jsem strašně vybíravá. Nepozřela jsem například věci, u nichž jsem nedokázala určit jednotlivé ingredience a které byly tak nějak podezřelé. Pomazánky nebo lahůdkové saláty, no fuj… Nebo tučné maso. Nebo mleté maso. Vařené maso. Omáčky (hlavně křenovka, koprovka, rajská a ano, i svíčková). Nebo vařená mrkev a vůbec kořenová zelenina. Se zeleninou všeobecně jsem problém neměla, až na nechutné převařené úpravy jako fazolky na smetaně nebo (u)dušená růžičková kapusta. I cuketu, která mi teď v lednici prakticky nikdy nechybí, mi na dlouhé roky zprotivily cuketové řízky (taky se u vás cuketa sbírala až v době, kdy měla velikost dýně?). Ovoce jsem naopak od dětství milovala a když dozrávaly třešně a jahody, nemohla jsem se dočkat, až si pořádně narvu pupík.

Možná jsem ovoce tak milovala, proto, že je sladké. Se sladkým jsem totiž měla v dětství spíš opačný problém. Sladké bych mohla jíst od rána do večera a nebylo snad nic sladkého, co bych nejedla. Asi jediná jídla, na které jsem se ve školní jídelně opravdu těšívala, bývala právě sladká jídla. Žemlovka, ovocné knedlíky, palačinky, buchtičky s krémem… Někomu to možná nepřijde jako opravdové jídlo, mně už dnes vlastně taky ne, ale že bych v osmi letech přemýšlela o nutričních hodnotách, obsahu vlákniny či dostatečném množství zeleniny v mé stravě, to fakt né. Tehdy mělo jídlo jediné kritérium: chutná vs. nechutná. Od školních let ovšem uplynulo mnoho času, začala jsem se víc zabývat zdravou stravou a hlavně bydlím už přes 10 let sama a vařit sama pro sebe ovocné knedlíky nebo žemlovku se mi prostě nikdy nechtělo. A tak se tak nějak stalo, že jsem sladký oběd neměla už opravdu hódně dlouho…

Až když jsme nedávno v práci dělali buchtičky, dostala jsem na ně najednou hroznou chuť. Mou slabost pro kynuté těsto jsem už tady zmiňovala, a když se k tomu přidá ještě poctivý žloutkový krém, tak se jen těžko odolává. A já taky neodolala a toto nostalgické, vanilkou a dětstvím vonící jídlo jsem si doma připravila.  IMG_3614

Celý příspěvek

Skořicová babka

Mám hrozně ráda sladké kynuté těsto. Sice se k němu až tak často neodhodlám, ale když už buchty, briošky, rolky či třeba vánočku peču, neuvěřitelně si užívám nádhernou vůni linoucí se z trouby a napjatě čekám, až pečivo vytáhnu a budu moct „zakrojit“. Čas, po který musí upečené kynuté těsto chladnout, aby se po rozkrojení nesrazilo, je někdy až mučivě dlouhý…

Tuto skořicovou babku jsem pekla už několikrát a je to jedno z nejlepších kynutých těst, které znám. Vláčným máslovým a na jazyku se rozplývajícím těstem se linou cestičky slaďoučké skořicové náplně a každé sousto je prostě a jednoduše blaho. Používám z poloviny špaldovou celozrnnou mouku, díky níž má těsto zajímavější, lehce oříškovou chuť. Třtinový cukr je nejlepší trošku jemnější, pokud máte nějaký hodně hrubý, je dobré ho do náplně trošku namlít v robotu. Pokud jste extra mlsní a máte rádi, když vám v dezertu něco křupe, můžete náplň ještě navíc posypat nasekanými ořechy, třeba vlašskými či pekanovými. Nebo můžete použít úplně jinou náplň, třeba čokoládovou s mandlemi, lískovými či pekanovými ořechy (nebo, pst, nutellu), ale třeba i makovou nebo ořechovou jako do buchet. Skořicová je ale nejlepší. 🙂

Tento recept je na velmi malý chlebíček, do formy zhruba 10x20cm, pokud máte velkou chlebíčkovou formu, množství klidně zdvojnásobte. Určitě se sní. 😉IMG_3471 Celý příspěvek