Ovesné sušenky s mandlemi a brusinkami

Mám docela rozsáhlou sbírku kuchařek. Určitě přes 500 kousků. Londýn byl pro tuto mou sběratelskou vášeň celkem náročný, jak finančně, tak prostorově. Po deseti měsících jsem si jich domů odvážela asi sto třicet. Přesto, že mám občas trochu výčitky svědomí, ta radost, když si domů přinesu nový kousek, prolistovávám a označuju si, co musím vyzkoušet (ani pět životů by mi nestačilo na vyzkoušení všeho, co jsem si už v kuchařkách označila), ta radost mi za to prostě stojí.

Jedny z nejhezčích a mých nejoblíbenějších kuchařek jsou kuchařky Yotama Ottolenghiho. Stejně jako já absolvoval londýnskou Le Cordon Bleu a po nějaké době si spolu se svým kolegou Samim Tamimim založil parádní stylové bistro v Notting Hillu. Získali obrovskou popularitu, postupně vznikla síť a Ottolenghiho bistra a restaurace nyní najdete na několika místech v Londýně. Charakteristické je jejich kouzlení se zeleninou, připravují jedny z nejkreativnějších a chuťově nejzajímavějších salátů. Ale hned vedle salátového stolu stojí snad ještě lákavější stůl s krásnými a dekadentními dezerty. Tomu se říká rovnováha… 😉

Mám všechny Ottolenghiho kuchařky (jaký div) a když jsem ještě v Londýně zjistila, že vydává šestou, zaměřenou čistě na sladkosti a nazvanou jednoduše Sweet, vypravila jsem se hned první volný den do jednoho z bister si ji koupit. Měli je samozřejmě i v knihkupectvích, ale takto jsem mohla koupi kuchařky spojit i s procházkou a obědem. A navíc ji mám podepsanou. 🙂 Ach, jak mi Londýn občas chybí…

Hned po přinesení domů jsem si v kuchařce označila asi padesát receptů na vyzkoušení a mezi nimi i jedny sušenky s mou oblíbenou kombinací brusinek, mandlí, pomeranče a bílé čokolády. Nakonec jsem nepekla přesně podle receptu, jen jsem se inspirovala a trochu si ho upravila, zjednodušila a „ozdravila“ (uberu trochu másla a vyměním bílý cukr a mouku za třtinový a špaldovku a hned mám dojem, že můžu sníst o sušenku víc). A je to fakt moc dobrý, potvrzeno i novými kolegy v práci. A to pracuju v cukrárně. 😀

Pokud vynecháte potření čokoládou, budou tyto sušenky vážně i docela zdravé, málo sladké a taky rychlejší. Ale zase… pokud můžete něco potřít čokoládou, tak proč to nepotřít čokoládou?

IMG_3504 Celý příspěvek

Celozrnné perníkové muffiny

Muffiny jsou vděčná záležitost. Není snad nic jednoduššího a rychlejšího, variace jsou nekonečné a snesou prakticky cokoliv. Jediné speciální vybavení, které potřebujete, je plech na muffiny. Jasně, jde to i s dvěma až třemi vrstvami papírových košíčků (pokud máte husté těsto), ale osobně preferuju teflonovou formu bez papírových košíčků. Dřív jsem je používala, ale vždycky mě hrozně štvalo, že polovina muffinu zůstane přilepená na papíru. Takové plýtvání! Zkusila jsem to bez nich a pokud formu zlehka vymažete, bez problémů půjdou ven. Pokud si už jednou formu pořídíte, určitě ji budete používat často. Ať už na muffiny, nebo třeba na cupcaky.

Možná občas přemýšlíte nad tím, jaký je vlastně rozdíl mezi muffinem a cupcakem. Možná máte na práci důležitější věci. Ale pokud by vás náhodou rozdíl mezi muffinem a cupcakem zajímal, na následujících řádcích si to objasníme. 🙂

Zjevný rozdíl je v tom, že cupcaky jsou ozdobené krémem a případně dalšími více či méně kýčovitými dekoracemi (třeba cukrovými kytičkami či třpytivým zdobením). Ale není to jen to. Těsto na cupcaky je vlastně těžší dortové těsto (těžší oproti lehkému piškotovému) a většinou zahrnuje tření vajec či másla s cukrem. Těsto na muffiny je jiné, je z rodiny „quick breads“ (rychlých chlebíčků), kdy se zvlášť smíchají suché suroviny (mouka, prášek do pečiva, soda, koření) a vlhké suroviny (mléko, jogurt, džus, cukr, vejce, tuk), a pak jen společně velmi zlehka promíchají. Hlavně nepřemíchat, aby nebyly gumové!

Další věc je to, že muffiny jsou zpravidla snídaňová záležitost a jako takové se alespoň snaží předstírat, že jsou trochu zdravé. Celozrnná mouka, méně cukru, ovoce, oříšky,… Cupcaky jsou naopak svou definicí dezerty a na nějakou výživovou hodnotu se u nich opravdu nehraje. Jsou hódně moc sladké, z bílé mouky i cukru, hrají všemi barvami, jsou zdobené, cukrové a máslové. Jsou to prostě dezerty a jako takové se nemají jíst každý den. Muffiny se každý den jíst můžou. Fakt. 🙂

Konkrétně tyto muffiny vznikly proto, že jsem chtěla spotřebovat zbytek sušených švestek, který se nám smutně krčil ve spíži. Vzpomněla jsem si na perníkový štrůdl s povidly a ořechy, který dělávala babička a tím se inspirovala.  Použila jsem celozrnnou špaldovou mouku, protože u muffinů nevadí, že má trochu jinou strukturu a množství lepku. 100% celozrnné pečivo je sice vždycky trošku těžší a hutnější, než bílé, ale chuť je zase podle mě mnohem komplexnější a zajímavější. Tyto muffiny jsou navíc díky jablku a jogurtu krásně vláčné. Není v nich žádný cukr, jen to jablko, med a sušené ovoce. Spousta vlákniny a docela rozumné množství cukrů i tuků z nich dělá prostě ideální snídani.    švestkové muffiny

Celý příspěvek

Spekulatius

Speculaas, speculoos nebo spekulatius jsou tradiční mikulášské a vánoční sušenky, které se pečou především v Německu, Belgii a Holandsku. Jsou výrazně kořeněné, podobně jako naše perníčky, ale tyto sušenky jsou tenké, křehčí a křupavější. V originálním provedení se vtlačují do krásných dřevěných formiček různých tvarů, ty já bohužel nemám, takže alespoň využívám svůj vytoužený embosovaný váleček z e-shopu Kitchenette, u které jsem se také inspirovala. Sušenky ale klidně můžou být i hladké a bez vzoru, dobré budou stejně. A pokud třeba na ozdobu přidáte mandličky, tak budou ještě lepší. 🙂 Směs koření si míchám sama, ale používám už předem mleté, protože se mi doma nikdy nepodařilo celé koření namlít opravdu najemno.IMG_2574 Celý příspěvek