Salát z grilované zeleniny se sýrem halloumi

Duben je podle mě nejkrásnější měsíc v roce. Možná je to dáno tím, že mám v dubnu narozeniny, ale myslím, že i pro chudáky slavící v lednu musí být duben mnohem hezčí… To, jak naráz šeď několika posledních měsíců vystřídá plejáda barev a vůní (i když chápu, že ti, co se od dubna neobejdou bez balení Zyrtecu, až tak nadšení nejsou), jak se lidi na ulici naráz mnohem víc usmívají… A samozřejmě se otvírají zahrádky a pije se Aperol na Náplavce a víno v parku (možná proto se naráz všichni tak usmívají).

Ovšem krom mnohem více příležitostí dát si nějaký ten alkoholický drink pro mě duben taky znamená začátek nové zeleninové sezóny. Začíná to nenápadně výpravou na medvědí česnek, a pokračuje to širokou nabídkou jarního lupení, ředkviček a především! Především chřestu! Chřest naprosto miluju a ty krátké dva měsíce, kdy je v sezóně si jej snažím užít co nejvíc. Tak jak mám běžně v lednici vždy papriku a cuketu, tak mám od konce dubna do poloviny června v lednici vždy chřest. Mám raději zelený, trošku z lenosti (nemusí se loupat), ale hlavně proto, že mi vyhovuje intenzivnější, tak trochu hrášková chuť. Dřív byl v obchodech k nalezení spíš výjimečně, ale posledních pár let jej naštěstí mají skoro všude. Třikrát hurá!

Chřest jsem znala už od dětství (jen ten bílý), ale neznala jsem jej jako chřest. U nás to byl vždy špargl. Rostl u babičky na zahradě a dávali jsme ho do polévky. Většinou pořádně rozvařit, ostatně jako většinu zeleniny v mém dětství. Připravovat zeleninu dokřupava jen s minimální tepelnou úpravou jsem se naučila až v dospělosti a byl to pro mě velký objev. Do té doby lehce ambivalentní vztah k zelenině se změnil v lásku až za hrob.

Letošní první chřest jsem se rozhodla oslavit tímto krásným salátem. Pro někoho možná netradičně jsem chřest nevařila, ale grilovala. Jen lehce, dokřupava. 🙂 A k němu jsem ogrilovala ještě cuketu a brokolici a upekla rajčátka. Salát doplnil můj oblíbený sýr halloumi, taktéž ogrilovaný. No co vám budu povídat. Krása!

IMG_3767.jpg

Celý příspěvek

Zapečené žampiony se špenátem

Znáte umami? Jedná se o tzn. pátou chuť, objevenou až po čtyřech základních chutích, sladké, slané, kyselé a hořké (jen pro úplnost, dnes se začíná mluvit o tom, že by měla být uznána ještě šestá chuť, tučná). Umami se dá přeložit jako „lahodnost“ či „delikátnost“. Sladkost, slanost, kyselost či hořkost, to jsou relativně objektivní a citově nezabarvené pojmy, ovšem „delikátnost“, to je něco jiného. Co nám to říká je nejen to, že na tuto chuť máme specifickou reakci, ale vlastně i to, že chuť umami je jen velmi těžko popsatelná. Sama o sobě tato chuť vlastně ani neexistuje, ale má tu jedinečnou vlastnost, že zvýrazňuje a spojuje ostatní chutě a relativně plané jídlo se díky umami stává mnohem chutnější.

Umami se do pokrmů uměle dodává pomocí glutamátu, ale jde to i jinak. Na umami jsou totiž přirozeně bohaté i mnohé potraviny. Například maso a masové výrobky (klobásky či sušené šunky), ryby a mořské plody, houby, zralé sýry (nejvíc parmezán), fermentované potraviny (rybí omáčka, krevetová pasta, ančovičky, sojová omáčka, miso), mořské řasy a i některé druhy zeleniny (např. špenát, zelí a zejména rajčata a rajčatové produkty).

Z tohoto výčtu si můžeme snadno vzít inspiraci při vaření a dodat našim pokrmům další rozměr. Z tohoto důvodu je v tolika receptech použit masový vývar a ne voda. Není to proto, že bychom chtěli všechno s kuřecí příchutí, ale proto, že to pokrmu dodá hloubku a ostatní chutě se lépe propojí (výhoda kuřecího a telecího vývaru je naopak v tom, že mají spíš méně intenzivní chuť). V japonské kuchyni se používá vývar dashi z nastrouhaného sušeného tuňáka bonito a řasy kombu. Sám o sobě nic moc, ale jako chuťový základ pro vaření poslouží náramně. Stejně tak rybí či sojová omáčka. Není ani třeba je přidávat v takovém množství, abychom je opravdu cítili, i lžíce či dvě pomůže pokrm posunout dál. Nebo kůrka parmezánu či pár ančoviček přidané do rajčatového či masového ragů. Nebo pár sušených hub v omáčce či polévce. Je prostě spousta možností, jak sílu umami využít… (Ross v Přátelích využíval sílu unagi, neplést! 🙂 )

Umami funguje nejlépe, pokud se spojí několik různých prvků, pak se efekt lahodnosti maximalizuje. Asijská kuchyně to umí mistrně, ale nemusíme ani cestovat tak daleko. I tyto zapečené houby se špenátem a parmezánem, jsou pokrmem plným umami.

Poslouží  jako luxusní příloha nebo s chlebem a salátkem i jako lehká večeře.

IMG_2456 Celý příspěvek

Salát z růžičkové kapusty s brusinkami a pekany

V zimě sice na saláty moc chuť není, hlavně proto, že zelenina a zejména salátové listy nejsou v úplně nejlepší kondici (jak by taky mohly, když k nám často cestují přes polovinu světa), ale růžičková kapusta je výjimka. V lednu je naopak perfektní. Mnoho lidí k ní nemá úplně vřelý vztah, neboť jim ji zprotivila školní jídelna (jako tolik jiných věcí, co třeba špenát, fazolky nebo kopr? a nemůžu zapomenout na trauma všech traumat, kakao se škraloupem…fuj!). Růžičková kapusta, ostatně jako skoro všechna zelenina, je prostě nejlepší povařená jen chvilinku, nikoliv utrápená do šedivé rozblemcané hmoty. Nejenomže je chutnější, ale zároveň si i zachová více živin. V tomto salátu může být i syrová, ale pokud víte, že vám to na zažívání nedělá dobře (nebo jak eufemisticky vyjádřit, že se člověk zduje jak koza), můžete ji oblanšírovat nebo chvilku povařit na páře. Ale jen minutku, ať zůstane křupavá.

Tento salát je skvělý jako příloha, například ke krůtí či vepřové pečeni, ale bez problémů obstojí i jako lehčí večeře. Místo gorgonzoly můžete použít i fetu či jakýkoliv jiný výrazný sýr, nebo sýr úplně vynechat a místo něj přidat vyškvařenou slaninu. Na rozdíl od jarních a letních salátů obsahujících křehké lístky, které rychle vadnou, vydrží tento salát v lednici klidně i pár dní.

IMG_3056 Celý příspěvek

Superior Cuisine & Pâtisserie, Week 5

Víkend jsme odstartovali už v pátek kulturou, zašli jsme si na milý muzikál s názvem Annie. Saeed a Srishti si pak chtěli zajít na pizzu, tak jsme zašli do Pizza Pilgrims v Covent Garden, kde měli mít pizzu prý opravdu výbornou a navíc za vcelku rozumnou cenu (na Londýn). Na mě už bylo na jídlo trochu pozdě, ale koštla jsem a potvrzuji. 🙂

V sobotu jsme pak měli sraz na oběd v Soho, v restauraci Kricket, kde se vaří moderní pojetí indické kuchyně ze sezónních surovin. Opět jsme si objednali mnoho pokrmů a jedli „family style“, abychom ochutnali co nejvíc. Chutnalo mi skoro vše (až na dezert, který byl příliš kardamomový), ale především z dýně v makhari omáčce jsem byla úplně paf…

Ale neměli jsme sraz pouze na jídlo, měli jsme i další kulturní plán. Návštěvu Buckinghamského paláce. Ještě nikdy jsem tam nebyla, protože se otevírá pouze v létě, když je královna na dovolené ve skotském Balmoralu, a já většinou do Londýna jezdívala na jaře či na podzim. Takže až letos byla konečně příležitost! Pro veřejnost jsou otevřeny reprezentační místnosti, kde královna přijímá hosty či pořádá bankety a jiné slavnostní akce. Tož hezké to tam mají, ale Lednice je Lednice… 🙂

Dali jsme si pak odpolední čaj a scone a zahradě, lilo jak z konve a víc anglické už to asi ani být nemohlo. 🙂

buckingham

Odpolední čaj v Buckinghamském paláci

Měli jsme objednanou i prohlídku zahrady, ale naznali jsme, že na to kašlem a raději si zašli do nejstaršího londýnského knihkupectví, kde jsme objevili celou velkou místnost plnou kuchařek! Ráj…     Celý příspěvek

Intermediate Cuisine & Pâtisserie, Week 6

Tento týden se rozvrh opět jaksi zvrhnul, takže veškeré síly a pozitivní energie načerpané o víkendu (například z muzikálu Mamma Mia! nebo procházky po Hamstead Heath) vzaly za své hned v pondělí. Začalo to nenápadně, demem na cukrařinu, ovšem jednalo se o poslední potenciální exam dish, dort Sabrina a Chef Olivier nás hned na začátku zpražil, že pokud jsme náhodou měli problém s Alhambrou, tak Sabrina je časově a technicky ještě mnohem náročnější a že pokud opravdu nepohneme zadkem, nemáme šanci. Trošku té motivace a povzbuzení do začátku… Celý příspěvek

Basic Cuisine & Patisserie, Week 3

V sobotu a neděli pokračovalo hezké počasí z minulého týdne, bylo krásně jasno a tím pádem i sucho, takže toho nešlo nevyužít a musela jsem se opět vypravit na vycházku. V sobotu jsem to riskla a šla jsem se podívat na Borough Market, který je sice naprosto úžasné místo, ale v sobotu bývá až nechutně přeplněný. Snad proto, že není turistická sezóna, nebyla to až taková hrůza a mezi stánky se dalo celkem v pohodě pohybovat. Schválně jsem tam svou procházku zahájila (věděla jsem, že cokoliv si koupím budu muset celé odpoledne tahat s sebou) a šla jsem tam najedená, jinak bych tam totiž pravděpodobně nechala menší jmění. Takto jsem si koupila jen ručně dělané flapjacky na sváču do školy, ochutnala jsem pár sýrů a dala si prosecco, protože byla sobota a protože byla příležitost. Mohla jsem si dát za stejnou cenu i třeba panáka vylisovaného zeleného ječmene, ale prosecco znělo tak nějak lákavěji… Asi hodinu jsem se proplétala mezi stánky a racionalizovala si, že to všechno co bych si chtěla koupit (sýr! ryby! pečivo! koření! …a sýr!!) stejně nemám kdy sníst a že není všem dnům konec. Mé věčné dilema na trzích…

Celý příspěvek