Když jsem se před pár týdny na sítích ptala, jaké téma by vás zajímalo, několikrát se mi opakovalo téma zdravějšího pečení. Což je téma, které je mi hodně blízké. Začala jsem proto psát článek, ale tak se mi rozrostl, že jsem jej musela rozdělit. 🙂 Dnes mám proto pro vás první část, úvod do série článků o zdravějším a alternativním stravování a především pečení. Čeká nás spousta informací i receptů, ale začnu tentokrát osobně. A to tím, že vám vysvětlím, jak vůbec zdravé stravování vnímám, co pro mě „zdravá strava“ znamená a jak jsem se k tomu dopracovala.
Má cesta ke zdravé stravě
Ač se to možná dnes zdá skoro neuvěřitelné, bývaly doby, kdy bych nepozřela nic s bílým cukrem či bílou moukou. Nebo mlékem. Měla jsem veganské období, a dokonce i bezsacharidové paleo. Naštěstí ne najednou. Neustále jsem si vymýšlela nějaká omezení a vyhýbala se nejrůznějším skupinám potravin. Mnoho let jsem byla „zdravou stravou“ možná až trochu nezdravě posedlá. Proč? Jak se to stalo?
Od dětství jsem milovala sladké a ze svého raného gurmánství si pamatuju zejména kostky cukru s citronkou a skořicový cukr sypaný na dlaň. Vzpomínám na sladké špagety a drobenkové koláče z remosky u jedné babičky a perníčky, cukrované vdolky a pikslu s bonbony vedle postele u druhé babičky. Jinak jsem byla celkem frfňa, tlusté nebo mleté maso, vnitřnosti, skoro všechny omáčky, rozvařená zelenina, lahůdkové saláty, pomazánky… fůůůj! Školní jídelna pro mě byla naprosté utrpení (krom pátku, kdy bývalo i sladké hlavní jídlo), ale co se týče sladkostí, nic přede mnou nebylo v bezpečí.
Čokoládové tartaletky s karamelem. Když jsem pekla teď, vlastně jsem je ani neochutnala. Něco takového by bylo v dětství zcela nepředstavitelné… 🙂
Nikdo z rodiny nejsme žádní střízlíci a taky mě nikdo nikdy příliš nevedl ke sportu. Spíš mě naše učitelka na základce svou šikanou od sportu na hodně dlouhou dobu odradila. Asi tak do dvaceti jsem žila v tom, že zkrátka nejsem „sportovní typ“. Protože jsem neuměla házet a s mými 154 cm mi nešel basketbal… No a tak asi není divu, že jsem celkem brzy po příchodu puberty začala řešit zásadní otázku. Jak zhubnout? Tedy, ne, že bychom to tehdy neřešily skoro všechny. Jenže mě ta otázka provází tak nějak celý život.
Jsem trochu šprtka a tak jsem si chtěla o daném problému zjistit co nejvíc informací. O hubnutí a stravování jsem toho proto přečetla opravdu mnoho. A že bylo co číst! Už před 20 lety časopisy a internety informacemi o hubnutí doslova překypovaly. Jenže… Nejspíš jste si toho už taky všimli, ale rady, jak se „dostat do formy“ jsou často dost protichůdné. Člověku z toho může jít hlava kolem. Minimálně restriktivní diety jsem poměrně brzy odhalila jako nesmyslné a dlouhodobě neudržitelné a zaměřila jsem se raději na zdravou stravu. To zní rozumně, no ne? No… bohužel to tak být nemusí.
Ani „zdravá strava“ totiž v dnešní době vůbec není jednoznačný pojem. Někdo říká jez jen maso, vejce a zeleninu, druhý zas jen zeleninu a obiloviny, někdo jen vařené, jiný jen syrové… A všichni se ohání výzkumy, skvělými výsledky či staletími praxe. Pro víc informací o několika „zdravých stravovacích stylech“ mrkněte na konec článku, sami uvidíte, jak jsou různé směry rozporuplné. Kdo se v tom má vyznat? V rámci stravování se mluví nejen o štíhlosti, ale taky energii, zažívání, pleti,… Stále jsem se snažila najít tu zázračnou formulku, kdy budu moct jíst víceméně kolik chci (rozuměj, nepočítat kalorie, což bylo v reálu to jediné, co mi kdy pomohlo zhubnout, ale je to děsnej vopruz), a přitom zůstanu štíhlá a mé tělo a mysl budou „čisté a svěží“. Že by to bylo o vynechání pečiva? Lepku? Čokolády? Cukru? Masa? Nebo mléka? Nemám náhodou překyselený organismus? Zanesená střeva? Neměla bych si dát detox?
Postupem času jsem se vším tím experimentováním a neustálým přemýšlením nad jídlem, propracovala až k několika letům ortorexie. Což je psychická nemoc, kdy zdravou stravu řešíte tak moc, že už to není zdravé. U mě to naštěstí mělo spíše mírnou podobu, každopádně jídlo jsem řešila neustále. Přemýšlela jsem, které jídlo mi prospěje a které nikoliv a v hlavě jsem měla neustálou kontrolku. Vnitřně jsem jídlo dělila na „čisté“ a „nečisté“. Z návštěv jsem se často vymlouvala, abych tam náhodou nemusela jíst něco, co nebylo dle mých měřítek zdravé. Nebo když mě společenská situace donutila něco takového sníst, měla jsem pak dva dny výčitky a cítila jsem se tak nějak „zaneseně“. Nebudu vám tady popisovat celé ty roky podobných stavů a experimentů a přeskočím rovnou k tomu, co mě vyléčilo.
Bylo to Cordon Bleu. Byla jsem dennodenně vystavována obrovskému množství skvělého jídla, a tak jsem se po pár týdnech marného vzdorování uvolnila a po mnoha letech konečně přestala řešit každé sousto. Haleluja!
Jedna z posledních lekcí na Cordon Bleu. Vidíte, jak jsem tam byla šťastná? 🙂
Jak jím dnes?
Jak to mám dnes? Snažím se o své tělo se starat, ale hlavně se mít ráda.
Cvičím, hýbu se, jím pokud možno zdravě, pestře a vyváženě, ale jídlo (a taky víno) mám prostě ráda, hubená nejsem a asi ani nikdy nebudu. Ale nebyla jsem ani v době, kdy jsem každé sousto řešila. Opravdu hubená jsem byla jen jednou, to když se se mnou dost nečekaně rozešel chlapec. A tehdy jsem toho určitě nedosáhla zdravou stravou…
U mě je to zkrátka stále hlavně o psychice. Dnes už jím všechno a z těch mnoha stravovacích stylů, kterými jsem si prošla, jsem si vzala to, co mi dává smysl. Jedna věc se nezměnila a řídím se především tím, čím jsem se řídila, ať už jsem měla jídelníček složený z jakékoliv skupiny potravin. Jíst přirozené, minimálně zpracované potraviny a maximum zeleniny. Mám samozřejmě své mezery, ale snažím se taky jíst pokud možno i sezónně a lokálně. V létě více salátů, syrového ovoce a kysaných mléčných výrobků, v zimě zase kaše, vařenou či pečenou zeleninu, luštěniny a polévky.
Za poslední rok a půl jsem taky znovu výrazně omezila konzumaci masa, a pokud mám možnost, jím vejce a mléčné výrobky z etičtějších chovů. Snažím se konzumovat spíše celozrnné obiloviny, a když už si připravuji něco sladkého, tak množství přidaného sladidla snižuju na minimum a používám spíše méně zpracované cukry. Ale nevyhýbám se striktně ničemu, a když to má smysl, gurmánský, ale zejména společenský, tak sním skoro cokoliv. Zkrátka, nekoupím si snickersku, kterou bych mimoděk sežvýkala v tramvaji, ale když mi na návštěvě nabídnete domácí štrúdl, dám si ráda. 🙂
Je určitě potřeba dbát na správnou výživu, stravovat se pestře a vyváženě, pít hodně vody, hýbat se a dostatečně spát. Ale nejdůležitější je se z toho všeho nezbláznit a nezapomenout na pohodu a radost z jídla, dobré společnosti a života vůbec. Já vím, zní to snadně a samozřejmě, ale pro mě to snadná ani samozřejmá cesta nebyla. Dopracovat se k tomuto přístupu mi trvalo hodně let…
Hledání nepřítele
No dobře, a je tedy nějaká potravina zlo? Máme ze své stravy něco vyloučit? Zjednodušeně řečeno, pokud se jedná o vysoce zpracovanou, rafinovanou potravinu, je dobré její konzumaci omezit na úplné minimum. Ale pokud je to přirozená potravina a my na ni nemáme alergii, tak ne, nemusíme ji vyloučit. Na másle, mléku, masu ani pšenici není nic špatného. Špatná může být leda forma a množství.
Laktózu většina lidí v naší stravovací kultuře tráví bez problémů. Argument, že člověk je jediný savec, který mléko konzumuje i v dospělosti, a navíc je to mléko od jiného živočišného druhu, není vůbec relevantní. Člověk je taky jediný živočich, který si jídlo tepelně upravuje (a měl by i nadále, viz níže v podkapitole vitariánství). A taky je člověk jediný živočich, který používá mobil a staví mrakodrapy. Za ta tisíciletí, kdy se v naší kultuře laktóza konzumuje i v dospělosti si na ni většina populace bez problému navykla. Jiné je to třeba v Japonsku, kde konzumace mléka vůbec nemá tradici. Stejně tak soja v západní populaci není přijímána úplně bezproblémově, protože se nekonzumuje stovky let a naše zažívání na ni není zvyklé…
Zpět ale k mléku. Mléko není zlo, ale není ani spása a určitě netvrdím, že je konzumace mléčných výrobků nezbytná. Jak se to mlékárenský průmysl snažil roky lidem vštípit. Dostatek vápníku můžete získat i z jiných zdrojů (třeba z máku či konopných semínek). Pokud mléko jíst nechcete nebo nemůžete, tak jej ze stravy klidně vynechte. Ale pokud vám mléčné výrobky chutnají a objektivně vám nedělají problém, tak není důvod je vynechávat.
Nebo lepek, to je pojem, který se poslední roky skloňuje velmi často. V době kdy jsem já vyrůstala, přitom slovo lepek skoro nikdo neznal. Pak přišla nízkosacharidová vlna a následně trend bezlepkového stravování i u zdravých (nealergických) jedinců. Jenže lepek sám o sobě taky za nic nemůže. Je to prostě jen protein přirozeně se vyskytující v pšenici a jiných obilovinách. Není to nějaká zlovolná substance pokoutně vám ničící střeva. Problém je jen v tom, jakým způsobem, v jaké podobě a v jakém množství lepek konzumujeme. Víc o tom to tématu si povíme hned v dalším článku, který bude o mouce a obilninách (a taky je toto téma zmíněno ve článku o chlebu).
To, že existují lidé, kteří mají na lepek či laktózu alergii není argument pro to, aby je ze stravy vyloučili všichni. Velmi častá je i alergie na ořechy či na korýše a také se všeobecně netvrdí, že by to byly nezdravé potraviny. Každé tělo je zkrátka jiné.
Není to ale jen lepek či mléko. Prakticky žádná potravina není zcela nesporná a názory na ni se v průběhu času mění. Našly byste články oslavující i zavrhující. Když já vyrůstala, frčela zrovna nízkotučná strava. Zlo bylo máslo a cholesterol ve vajíčkách, všichni se cpali margarínem, kupovali odtučněné jogurty a snídali cornflakes. Kdo chtěl zhubnout, začal si do čaje místo cukru sypat cukerín. Pak přišla zase nízkosacharidová vlna a zlo bylo všechno pečivo. Nebo teda alespoň ten lepek v něm.
Ale vidíte, dnes jsou vajíčka považována za superpotravinu a pokud si někdo kupuje margarín, tak o tom raději ve slušné společnosti nemluví. A všichni se na instagramu chlubí doma upečeným chlebem z kvasu a tagují #lepekjekamos. Což je dobře, jen ty kvasové chleby pečme dál. 🙂
Chci tím říct, že názory na výživu se zkrátka neustále mění. Ani potraviny prosazované určitou dobu určitými výživovými směry jako zdravé alternativy (třeba agáve sirup či kokosový olej) už dnes nejsou všeobecně brány jako ideální. I o tom se dočtete v navazujících článcích. Proto jde především o to se z toho všeho náporu informací a rad nezbláznit a brát to všechno tak trochu s rezervou. Snažit se nepodléhat módním vlnám a zběsile nenakupovat každou novou superpotravinu. Přiznávám, já to jednu dobu dělala. Dnes už si ale nemyslím, že by nám zdraví zajistila nějaká usušená nadrcená bobulka. Ani když má cizokrajný název a pochází z amazonských pralesů… Mnohem lepší nápad, než kupovat předražený prášek, je si v létě zamrazit borůvky. Je to úplně stejná „superpotravina“. Jen nemá takové promo. Lokální strava bude vždy chutnější a výživnější. Nemluvě o tom, že je taky výrazně levnější a ekologičtější.
Zodpovědnost, aneb etika a ekologie stravy
V současné době bychom totiž krom našeho zdraví a množství tělesného tuku, měli přemýšlet i nad ekologií a etikou naší stravy. Takže se snažit stravovat pokud možno lokálně a sezónně a nejíst zcela zbytečně jídlo, které k nám letí přes půl planety. Krom toho by naše strava měla být z větší poloviny rostlinná. To jsou koncepty, které jsou pro mě nedílnou součástí zdravé stravy.
Nemusíme být vegani, ba ani vegetariáni, ale jíst maso každý den není nutné určitě. Masný a mlékárenský průmysl je nejenom obrovským znečišťovatelem životního prostředí, ale také se ke zvířatům chová absolutně neospravedlnitelným způsobem. Jen proto, že jsme si zvykli mít na talíři denně maso. Za mě osobně raději jednou za měsíc, ale ze zvířete, se kterým bylo zacházeno s úctou. A klecové vejce? Raději nikdy.
Špenátový salát s pečenou hlívou a pošírovaným vejcem, raději jedno vajíčko ze dvora, než tři klecové
A s ekologií velmi souvisí také dovoz potravin. Jasně, užívejme si toho, že můžeme mít potraviny z celého světa, taky jsem si oblíbila chia semínka, jím banány a doma mi nemůže chybět olivový olej, parmezán, sojová a rybí omáčka nebo třeba pekanové ořechy. Ale nebudu si kupovat chřest či jahody v lednu. Proč taky? Naopak! Budu se těšit na květen, až se pomalu začne objevovat mělnický chřest a kunratické jahody na trzích. A užiju si je o to víc, že je jejich sezóna tak smutně krátká. 🙂 Zejména potraviny, které konzumujeme ve velkém množství a na denní bázi bychom se měli snažit vybírat spíše z lokálních zdrojů…
Jak tedy jíst a jak se z toho nezbláznit?
Doufám, že z toho všeho, co bylo výše řečeno, snad začíná vyplývat, co si tedy pod pojmem zdravá strava vlastně představuju. Zdravá strava pro mě zkrátka znamená především přemýšlet o jídle a z toho vyplývající konzumace zejména přirozených surovin v jejich nerafinované podobě.
Ale je tu ještě jeden velmi důležitý bod. Ani u zdravých jídel totiž nesmíme zapomenout na kontrolu porcí. Což platí zejména pro sladkosti. Zdravá strava není nutně dietní strava. A naopak. I ze samých zdravých věcí můžete přibrat, když jich budete konzumovat moc. A naopak můžete být hubení, i když jíte jen chipsy. Jen tedy asi nebudete moc zdraví…
Kalorie budou ve sladkostech z celozrnné mouky a kokosového cukru skoro stejné jako ve sladkostech z bílé mouky a rafinovaného cukru. Jde spíš o to, že je v nich krom kalorické i určitá nutriční hodnota. Hledejme balanc. Neměli bychom zbytečně zatěžovat tělo, ale ani psychiku. Určitě není třeba cpát se kupovanými cukrovinkami a pít sladké limonády, ale doma upečená buchta, dáme-li si ji jednou za čas, nám zdraví nijak zásadně neohrozí. Není to „bílý jed“. Je to buchta. 😉
Nesnažme se hledat zázračnou formulku. Co vynechat nebo jakou superpotravinu přidat. Žádná taková formulka totiž neexistuje. Jediná odpověď je všeho s mírou. Cukry jsou prostě cukry, ať jsou z jakéhokoliv zdroje a v přehnané míře nám budou škodit. Stejně tak tuky. A stejně tak i bílkoviny… A když sníte kilo hrášku či třešní, tak vám taky nebude nejlíp. Vyzkoušeno za vás. 😀 Ale zdravé není ani přehnané lpění na zdravé stravě, takže i v tomto případě prosím. S mírou. 🙂
Základ je, jak píše Michael Pollan v knize In Defense of Food: „Eat food, not too much, mostly plants.“ Tedy „Jezte (opravdové) jídlo, ne příliš, hlavně rostliny.“ A to je i moje motto. Když se tím budeme řídit, určitě budeme zdravější. A co víc, přispějeme také ke zdraví celé planety.
Jaké recepty můžete dál čekat?
Takže jaké recepty a ingredience se tady budou objevovat? Já sama, ani nikdo z mých blízkých naštěstí nemáme žádnou intoleranci ani alergii, takže vařím a peču ze všech přirozených potravin. A mouka i máslo naštěstí přirozené potraviny jsou. Uff! 😉
Mám ale ráda pestrost a baví mě experimentovat. A tak už jsem toho vyzkoušela opravdu hodně a poslední dobou mě to znovu baví čím dál víc. Proto jsem se rozhodla, že i na blog začnu přidávat více receptů zohledňující různé stravovací styly (mrkněte na konec článku, kde několik stravovacích stylů zmiňuju). Přibude více veganských i přirozeně bezlepkových receptů! A určitě bude více receptů s alternativními sladidly či dezerty slazené jen zcela minimálně.
Budou zde ale samozřejmě stále i recepty s bílou moukou, cukrem, máslem, mléčnými výrobky a vejci. Nečekejte recepty na veganské makronky nebo listové těsto, tedy recepty vyloženě stavící na vejcích či máslu. Pokud je to alchymie nebo margarín, tak do toho nejdu. 🙂
Ani bezlepkové buchty nebo štrúdl tady na blogu nenajdete. Kynuté a listové těsto totiž staví právě na aktivaci lepku. Bezlepková podoba si vypomáhá třeba xantanovou či guarovou gumou. Do toho má smysl jít jen tehdy, pokud lepek opravdu vůbec nemůžete. Což naštěstí není můj případ. Existují však přirozeně bezlepkové potraviny, třeba pohanková, mandlová, rýžová či ovesná mouka nebo polenta. A recepty s nimi se tady objevovat budou. 😉
Alternativní stravovací směry
Závěrem v krátkosti uvedu čtyři stravovací styly, které si v posledních letech získaly popularitu. Některé z nich nějakým způsobem ovlivnily i mě. Konkrétně zmíním veganství, vitariánství, paleo a makrobiotiku. Jak se vyznavači těchto směrů stravují? Jaké jsou přednosti a zápory těchto omezení? A co si z toho můžeme vzít my, všežravci?
Veganství
Vegani nekonzumují žádné živočišné produkty, tedy krom masa ani mléko, vejce a med. Pro vegany je většinou motivací spíše etický rozměr než vyloženě zdravá strava. Protože maso, mléko ani vejce nejsou primárně nezdravé potraviny, konzumují-li se v přiměřené míře. A veganská strava naopak nemusí být primárně zdravá. Není omezena konzumace bílé mouky či cukru, ani vysoce zpracovaných potravin. Je ale samozřejmě fakt, že mnoho veganů (řekla bych, že valná většina) nad svou stravou přemýšlí, a stravuje se zdravěji než běžná populace. Tak či tak, i při konzumaci zdravé veganské stravy je nezbytné doplňovat vitamíny, zejména B12, a taky dbát na dostatek omega-3 a železa.
Pro mě osobně je veganství inspirativní zejména v tom, že se více zamýšlím nad množstvím konzumovaných živočišných produktů a jejich původem. Kupuju spíše bio a farmářské výrobky, maso jím minimálně (řekla bych jednou až dvakrát za měsíc) a více se zaměřuji na rostlinnou stravu. Nemá pro mě význam kupovat „veganské máslo“ (aka margarín) nebo veganské párky (přečtěte si složení). Ale veganské pečení může být zábavné a celkem dobrodružné a mě moc baví s ním experimentovat.
Vitariánství
Vitariáni nekonzumují nic tepelně upraveného (nad 43°C) či jakékoliv rafinované a zpracované potraviny. Teoreticky mohou jíst vitariáni i syrové mléko a maso, ale většina vitariánů jsou současně i vegani. Vitariáni jedí zejména ovoce, zeleninu, ořechy a semínka, kokos a některé bezlepkové obiloviny. Ty se namáčí, klíčí a případně i suší.
Přestože je konzumace velkého množství zeleniny a ovoce a vyloučení všech rafinovaných a zpracovaných potravin jednoznačně prospěšná, striktně vitariánská strava se za jednoznačně prospěšnou prohlásit nedá. Člověk se stal člověkem právě díky tomu, že začal svou potravu tepelně upravovat. Při tepelné úpravě se zvedá kalorická densita, strava je lépe stravitelná a my nemusíme celý den trávit přežvykováním, abychom dokázali dostatečně vyživit všechny naše orgány. A tak se nám mohl vyvinout třeba… mozek. Všimněte si na obrázcích vývoje rodu homo, že jak se zmenšovala čelist (protože už nebylo potřeba žvýkat tuhé syrové potraviny), tak se zvětšovala mozkovna. To není náhoda… 🙂
Celkově při vitariánství velmi hrozí malnutrice a nedostatek bílkovin i mikronutrientů (minimálně stejně jako u veganství). Krom toho jsou některé potraviny prospěšnější a pro tělo lépe využitelné až po tepelné úpravě. Třeba luštěniny, to se asi nikdo hádat nebude, ale taky rajčata (lykopen) nebo mrkev (karotenoid). A taky se v našem podnebním páse nedá doporučit konzumace výhradně syrové stravy zhruba od září do dubna, neboť je pro tělo velmi ochlazující a oslabující.
Z výše řečeného je asi jasné, že vitariánství opravdu nepovažuju za dlouhodobě vhodný a udržitelný styl stravování. Leda tak na pár „odlehčujících“ dnů v létě. Co si ale můžete z vitariánské stravy určitě vzít, je minimální konzumace rafinovaných potravin, a naopak konzumace velkého množství zeleniny a ovoce (v teplých měsících i tepelně neupravené) a namáčení a klíčení obilovin, semínek a ořechů.
Dezerty konzumované vyznavači raw stravy jsou samozřejmě bez bílého cukru i mouky a často jsou na bázi ořechů, kokosu a ovoce (i sušeného). Jsou velmi syté, podávají se proto v malých porcích. Sladí se nejčastěji právě ovocem, případně agáve sirupem nebo nepasterovaným medem. Dezerty jsou často mražené. Je to moc fajn inspirace a většinou chutnají raw sladkosti opravdu skvěle. Ale tím, že staví zejména na ořeších a kokosu, to určitě není žádná dieta. Spíš naopak. 😉 Každopádně je to fajn zpestření a takové raw energetické kuličky jsou jedna z nejlepších svačinek.
Paleo
Paleo má s vitariánstvím společnou zeleninu a ořechy, ale dál staví zejména na mase a vejcích. V mírnějších formách se přidávají i tučné mléčné výrobky a některé bezlepkové obiloviny. Nekonzumují se rafinované potraviny, ani lepek (popř. žádné obiloviny a luštěniny). Strava staví především na konzumaci tuků a většinou je spíše nízkosacharidová, s vyšším obsahem bílkovin. Dá se to ovšem upravovat dle individuálních potřeb. Maso, vejce a případně i mléko by mělo být ideálně z volných chovů, ideálně ze zvířat z pastvy. Tzv. „jste to, co jí to, co jíte“. Tedy nezáleží jen na tom, co konzumujeme, ale i na tom, co konzumovalo námi konzumované zvíře a produkty z něj.
Tato strava může být pro tělo dostatečně výživná, pokud obsahuje vyvážený poměr bílkovin, tuků a sacharidů. Je ovšem nutné se zamyslet, zda by bylo možné ji aplikovat na celé lidstvo. Bohužel, nebylo. Na planetě je nás v současné době tolik, že abychom mohli konzumovat takto velké množství masa, vznikly právě velkochovy. Je hezké, že paleo jedlíci preferují volné chovy, ale ty by v takovém množství lidstvo nenasytily. Dnes už si holt nemůžeme každý ulovit svého mamuta. Na to je nás moc. Rostlinná strava je prostorově a energeticky mnohem méně náročná a z rostlin se dají nasytit i ty miliardy lidí na planetě. Bez týrání zvířat.
Z paleo stravy si ale opět můžeme něco vzít. Nejíst cukr a rafinované potraviny? Super! Konzumace velkého množství zeleniny a ovoce? Jednoznačně! Když maso a živočišné výrobky, tak z etických chovů? Naprosto! Jen doporučuju si k těmto bodům ponechat i velkou část rostlinné stravy.
Co se dezertů týče, prakticky všechy raw dezerty budou vyhovovat i paleo jedlíkům. Krom toho jsou samozřejmě možné i pečené dezerty, většinou z mandlové, kokosové či jiné ořechové mouky, občas i z mouky pohankové či rýžové (v mírnějších formách). Paleo dezerty jsou slazené zejména ovocem (i sušeným) nebo medem či javorovým sirupem.
Makrobiotika
Makrobiotika je komplexní stravovací systém různých stupňů omezení. Základem makrobiotické stravy jsou celozrnné obiloviny a vařená lokální zelenina, což je doplněno mořskými řasami a fermentovanými sójovými výrobky, popřípadě luštěninami. V mírnějších formách se povolují ryby, ovoce a ořechy. Strava je téměř vždy tepelně upravená. Makrobiotici se krom masa, mléčných výrobků, cukru a veškerých rafinovaných potravin vyhýbají také kávě, alkoholu a ostrému koření.
V mírnějších podobách to může být prakticky zosobnění „zdravé stravy“, ale problém je, že makrobiotici často sklouzávají spíše k restriktivnějším formám, které krom toho, že mohou být z výživového hlediska nedostatečné, jsou taky prakticky neslučitelné s jakýmkoliv společenským životem.
Jednoznačně prospěšné je vyloučení jakýchkoliv rafinovaných potravin a konzumace velkého množství zeleniny. Dezerty se prakticky nekonzumují. S důrazem na vyloučení bílého cukru se nedá než souhlasit. A ve většině případů si místo dezertu dát kousek ovoce či hrst ořechů je taky určitě dobrý nápad.
Ale za mě je ale tento styl stravování neaplikovatelný zejména kvůli společenskému hledisku. V soukromí budiž, ale pokud už zasahuje do našich společenských vztahů, je to problém. V podstatě to pak koresponduje s ortorexií. A ze své zkušenosti vím, že opravdu není o co stát…
Závěrem, aneb co nás čeká dál?
Budeme teď pokračovat třemi články zaměřenými na zdravější či alternativní pečení (což nemusí být nutně to samé). Probereme si jednotlivé ingredience, v prvním článku, který vás čeká příští týden, to budou mouky a obiloviny, ve druhém pak cukry a sladidla, a ve třetím článku se zaměříme na vejce, tuky a mléčné výrobky. Povíme si o tom, jaká je role jednotlivých ingrediencí, jak je používat a jakým způsobem a čím se případně dají nahrazovat.
A k těmto článkům mám taky připravenou spoustu receptů, které už se tady na blogu pomalu objevují a budou se objevovat i dál. Některé vidíte i tady ve článku na fotkách. Třeba veganský cheesecake (na ten se těšte, ten byl opravdu velká pecka!), bezlepkové pohankové sušenky s čokoládou, raw sladkůstky (třeba bounty nebo čokoládovo-karamelové bonbonky), veganskou čokoládovou pěnu, bezlepkové kokosové muffiny s kešu, veganské arašídové muffiny a spousta dalších…
Tato série není zaměřena na žádné konkrétní omezení či styl stravování. Je určena hlavně lidem, co nemají žádná zdravotní ani jiná omezení a chtějí se stravovat zdravě, přirozeně a pestře. Těm, co rádi v kuchyni experimentují a hledají nové chutě a ingredience. Věřím, že si zde každý může najít nějakou inspiraci. Články budu postupně aktualizovat a určitě budu přidávat i odkazy na recepty, které ke článku chystám. A pokud budete mít k tématu jakékoliv otázky či náměty, klidně pište do komentářů či do zprávy. 🙂
Napsat komentář